Je citlivost na lepek skutečná?

Jaký je nejzdravější jídelníček?

Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.

Je citlivost na lepek skutečná?

Po více než třicet let se lékařská profese dohaduje o tom, jestli existuje nesnášenlivost pšeničné bílkoviny, lepku, která nesouvisí s alergií ani celiakií. Jak znějí důkazy pro a proti?

27. 2. 2016

Sdílet toto video

V roce 1980 výzkumníci z Anglie informovali o řadě žen, které trpěly chronickým průjmem, a jejich problém se vyřešil přechodem na bezlepkovou stravu. Nebyl u nich přitom nalezen žádný důkaz o celiakii, autoimunitní poruše spojené s nesnášenlivostí lepku. Lékaři byli tehdy skeptičtí, a skeptičtí byli i o 30 let později. Byli skeptičtí až natolik, že stejně jako pacienty se syndromem dráždivého tračníku, i pacienty s neceliatickou citlivostí na lepek často posílali k psychiatrům. Věřili, že za tím stojí duševní onemocnění. Psychologické testy u těchto pacientů však neodhalily žádný důkaz o tom, že by pacienti trpěli nějakým druhem psychosomatické hysterie. Lékařská profese je plná případů, kdy lékaři zdravotní problémy považovali za smyšlené. Posttraumatická stresová porucha, ulcerózní kolitida, migrény, vředy, astma, Parkinsonova choroba, roztroušená skleróza. Navzdory tehdejšímu převládajícímu vzdoru lékařské komunity byly tyto zdravotní problémy následně uznány fyziologickými poruchami – nikoliv výplody fantazie. Na druhou stranu je internet plný nepodložených tvrzení o bezlepkové stravě, které se dostávají i do tiskovin pro veřejnost. Kde se o lepku píše jako o současném nepříteli. Objevovala se tvrzení jako „17 milionů Američanů je citlivých na lepek.“ Je však potřeba si uvědomit, že bezlepková strava je také velký byznys. Když jsou v sázce doslova miliardy dolarů, je těžké někomu věřit. Vždy je nejlepší řídit se vědeckými poznatky. Jaké máme důkazy o existenci zdravotního problému, který je označován za tak rozšířený? Moc toho nemáme. Důkazy potvrzující existenci citlivosti na lepek byly naneštěstí dost neprůkazné. Neměli jsme totiž žádné randomizované, kontrolované studie, které by potvrdily, že tento problém existuje. Zlatý standard pro potvrzení neceliatické citlivosti na lepek vyžaduje bezlepkovou stravu, která bude otestována v dvojitě zaslepené, randomizované a placebem kontrolované studii s potravinami. Dali byste lidem třeba koblihu a neřekli jim, jestli dostali bezlepkovou verzi nebo koblihu plnou lepku. Tak bychom vyloučili vliv placeba. Poté bychom pozorovali, co se stane. Něco takového skutečně potřebujeme, protože řada pacientů, kteří se považují za citliví na lepek, na lepek skrytý v jídle vůbec nereaguje. Místo toho reagují na bezlepkové placebo. Takže je to v jejich hlavě. Takto kvalitní zdroj důkazů jsme získali teprve v roce 2011. Toho roku byla zveřejněna dvojitě zaslepená, randomizovaná, placebem kontrolovaná studie. Výzkumníci testovali, jestli pacienti stěžující si na symptomy odpovídající dráždivému tračníku budou lépe prospívat na bezlepkové stravě. Přestože nemají celiakii. Chtěli zjistit, jestli lidé poznají, že dostali bezlepkový muffin a chléb namísto klasického. Ze začátku dostávali dva týdny bezlepkové pečivo a žádné příznaky neměli. Poté dostali chléb a muffiny s lepkem. Zde vidíte, k čemu došlo u 15 pacientů, kteří dostali jen placebo. Tito lidé měli bezlepkovou stravu od začátku až do konce pokusu. Přitížilo se jim. Už jen pomyšlení na to, že možná jedí něco, co jim neprospívá, způsobilo, že pociťovali křeče a nadýmání. Tento jev se nazývá nocebo efekt. Klasický placebo efekt spočívá v tom, že lidem dáte něco neúčinného, a přesto se cítí lépe. Nocebo efekt nastává, když lidem podáte něco neškodného, ale jim se udělá hůře. Nicméně malá skupina, která dostávala jídlo s obsahem lepku, se cítila ještě hůře. Proto vědci dospěli k závěru, že neceliatická nesnášenlivost lepku skutečně může existovat. Byla to však malá studie a výzkumníci sice tvrdili, že bezlepková a klasická verze jídel byly od sebe nerozeznatelné, ale přesto někteří účastníci mohli rozdíl do jisté míry poznat. V roce 2012 proto výzkumníci z Itálie vybrali 920 pacientů s diagnostikovanou neceliatickou citlivostí na lepek a otestovali je pomocí dvojitě zaslepeného pokusu. Tentokrát místo muffinů a chleba dostali kapsle naplněné buď pšeničnou moukou, nebo placebo moukou, respektive práškem. Více než dvě třetiny účastníku v testu selhali. Vedli si hůře na placebu nebo lépe na pšenici. Ostatní však jednoznačně prospívali na bezlepkové stravě. To potvrzuje existenci neceliatické citlivosti na pšenici. Řeč není o lepku, řeč je o pšenici. Samotný lepek nemusí vůbec způsobovat trávicí potíže. Vidíte, většina lidí s citlivostí na pšenici má řadu dalších citlivostí na potraviny. Dvě třetiny jsou citlivé na bílkoviny kravského mléka, další v pořadí jsou vejce. Pokud lidem nasadíte stravu s nízkým obsahem běžných spouštěčů příznaků dráždivého tračníku a pak jim podáte lepek, nijak je to neovlivní. Příznaky se zhoršily na lepku, na bezlepkové stravě i na stravě s malým podílem lepku. Možná neceliatická citlivost na lepek neexistuje. Zajímavé však je, že navzdory informovanosti lidí o zbytečnosti vynechání lepku ze stravy se mnoho účastníků rozhodlo nadále dodržovat bezlepkovou stravu. Tvrdili, že i tak jim je lépe. Výzkumníky napadlo, jestli by vynechání lepku nemohlo zlepšovat náladu u lidí citlivých na pšenici. A vskutku ano. Krátkodobé vystavení lepku způsobilo pocity deprese. Ať jde o tělo nebo mysl, už nelze tento stav popřít.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org