Prominentní vědecký časopis Nature nedávno konstatoval, že se v současnosti koupeme v záplavě informací o geneticky modifikovaných plodinách, ale mnoho z těchto informací je chybných – a to na obou stranách debaty. Hodně z těchto nesprávných informací ovšem působí sofistikovaně, jsou podpořené legitimním výzkumem a prosazované s jistotou, což by mohlo vést k závěru, že dobrým měřítkem chybnosti tvrzení, co se týče GMO, je míra přesvědčení, se kterou je toto tvrzení předkládáno. Mnozí ve vědecké komunitě odmítají obavy z GMO jako jednu velkou konspirační teorii. Dokonce jedna položka v psychologickém testu víry v teorie spiknutí spočívá v dotazu, jestli daná osoba věří, že by výrobci potravin mohli mít tu drzost zatajovat používání geneticky modifikovaných potravin. Studie dospěla k závěru, že mnoho lidí cítí skepsi a cynismus ohledně reklamních triků či taktik organizací, jako jsou banky a společnosti prodávající alkohol, léky a tabák. To nezní jako teorie spiknutí; to zní jako byznys. Menšiny jsou obviňovány z konspiračního blouznění teorií o AIDS, ale musíme si uvědomit, že existuje dlouhá historie vědeckých pochybení. Přidejte do toho průmyslové odvětví s mnohomiliardovým obratem a můžete si představit, jak těžké je dobrat se k pravdě o GMO. Existují argumenty sociální, environmentální, ekonomické, týkající se bezpečnosti potravin či biologické rozmanitosti pro i proti GMO, ale ty jsou mimo oblast mých odborných znalostí. Takže se budu držet bezpečnosti potravin a jelikož jsem lékař, moje veterinární znalosti jsou dost omezené. Vyznám se pouze v jednom druhu, lidských bytostech, takže přeskočím údaje o laboratorních zvířatech, které nám mohou napovědět, čím krmit svého krysího mazlíčka, ale ne nutně čím krmit svou rodinu. Jaké humánní údaje o bezpečnosti GMO máme k dispozici? Tato studie měla potvrdit, že může dojít k přenosu DNA z geneticky modifikovaných plodin do lidí, kteří je jedí, ale to ta studie neprokázala. Zjistilo se pouze, že rostlinná DNA obecně může být nalezena v lidském krevním řečišti, aniž by docházelo k poškození. Tato studie však nalezla u lidí protein z GMO kukuřice, byl objeven u 93 % vzorků krve těhotných žen, 80 % pupečníkové krve, a 69 % vzorků od netěhotných žen. Toxin, o kterém mluví, je insekticidní protein produkovaný bakteriemi BT, jejichž gen byl vložen do DNA kukuřice, aby vytvořil tzv. BT kukuřici, která se přidává do krmiv pro zvířata. Pokud je to hlavně v krmivech, jak se to dostalo do těl žen? Vědci přišli s tím, že to může být způsobeno kontaktem s kontaminovaným masem. Samozřejmě, proč získávat GMO z druhé ruky, když je můžete získat přímo? Další velkou hranicí jsou transgenní hospodářská zvířata. Nejdříve se snažil vydobýt si místo u jídelního stolu geneticky modifikovaný losos. A pak v roce 2010 byly vytvořeny transgenní krávy, ovce, kozy a prasata, geneticky modifikované pro zvýšení objemu svalové hmoty. Frankensteinovy chodící klobásy, dalo by se říci, založené na modelu tzv. supermyši. Ale zpět ke kukuřičným dětem a jejich matkám; když vědci uvádějí, že se jedná o toxin, je to toxin pro kukuřičné červy, ne nutně pro lidi. Pravda je, že jsem nenašel žádné údaje, které by spojovaly toxin BT s poškozením lidského zdraví, což je dobře, protože se považuje za jeden z mála pesticidů považovaných za tak netoxické, že se stříká i na bioovoce a biozeleninu.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

biopotraviny / dopady průmyslové výroby / GMO / kukuřice / losos / maso / ovoce / pesticidy / průmyslové znečišťující látky / reprodukční zdraví / studie na zvířatech / těhotenství / zdravá žena / zelenina