Jaký je nejzdravější jídelníček?
Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.
Prospívá půst při snaze o zhubnutí?
Týdenní až dvoutýdenní půst je jako ketodieta – může ve skutečnosti namísto zrychlení pálení tuku zpomalit.
Půst bezpochyby vede ke konzistentnímu a výraznému ubývání na váze, ale jak si asi v hubnutí vedou lidé, kteří se postí dlouhodobě? Některé výzkumné skupiny uváděly mimořádně neuspokojivé výsledky. Tady vidíte, čeho byli svědky. Průměrný subjekt začínal na váze 122 kg a během šesti měsíců před půstem dále přibíral na váze, jako tomu u obézních jedinců bývá. Poté, po 24 dnech něčeho, co nazvali „ústavní hladovění“, došlo k výraznému úbytku na váze – 12 kg. Co si myslíte, že se stalo? Nabrali to všechno zpátky, dokonce i více. Ačkoliv někdo by mohl namítnout, že kdyby nepodstoupili půst, mohli by být se svou váhou v tu dobu až někde v těchto místech.
V další studii s následným sledováním až v rámci 50 měsíců pouze 4 z 25 tzv. „superobézních“ pacientů dosáhli alespoň částečného trvalého úspěchu. Na základě těchto údajů dospěli někteří badatelé k závěru, že „úplné hladovění nemá žádný význam pro dlouhodobou léčbu obézních pacientů.“
Jiné výzkumné týmy hlásily lepší výsledky. Jedna skupina asi 100 jedinců měla dobré výsledky: 60 % z nich si při kontrole buď uchovalo alespoň část své shozené váhy, nebo dokonce nadále hubnuli. Následné sledování trvalo různou dobu, od 1 do 32 měsíců, vědci však neupřesnili, kdo se postil jak dlouhou dobu, takže výsledky se špatně interpretují. Jeden rok po půstu 62 pacientů zhublo přes 7 kg za 10 dní. V jiné studii si 40 % účastníků uchovalo alespoň cca 3 kg váhy dolů.
Dejte dohromady šest takových studií a stovky obézních subjektů zhubnuli půstem trvajícím v průměru 44 dní v průměru o 23 kg a o jeden až dva roky později si alespoň 40 % z nich uchovalo přinejmenším část ze svého úbytku. To znamená, že většina nabrala shozené kilogramy nazpátek, nicméně 40% úspěšnost je na studii o hubnutí neobvykle vysoká. Když byste sledovali 100 obézních jedinců, kteří podstupují léčbu na hubnoucí klinice pomocí standardní nízkokalorické diety, pak byste jako tito vědci zjistili, že jen jeden ze sta zhubnul více než 18 kg a zhruba jen každý desátý zhubnul alespoň 9 kg. Celková dvouletá úspěšnost v udržení nové váhy dosahovala jen 2 %. Proto je důležité mít i kontrolní skupinu. To, co může vypadat jako celkové selhání, může být ve skutečnosti relativní úspěch ve srovnání s tradičními technikami hubnutí.
Vědci, kteří v oboru začínají, mohou pochopitelně považovat za zklamání, že o rok později dvě třetiny účastníků „selhaly“ a více než třetina znovu přibrala veškerou váhu, kterou původně zhubnula. Nicméně 12 % účastníků bylo zařazeno mezi úspěšné; o dva roky později si udrželi v průměru o 26 kg nižší váhu, než měli na začátku. Ztratili obrovský díl ze svých nadbytečných kilogramů a podařilo se jim to tak i udržet. V přímém srovnání různých přístupů k hubnutí na té stejné klinice, pět let po zahájení konvenčního nízkokalorického přístupu k hubnutí, dosáhl asi jen jeden z pěti ve skupině úbytku 9 kg, zatímco ve druhé skupině, v té, která podstoupila několik týdnů půstu v předchozích letech, to byla skoro polovina. Do sedmi let většina lidí, kteří měli za úkol omezovat svůj denní kalorický příjem, byla zpátky na své původní váze, nebo ji dokonce překročili. Ve skupině, která se postila, takto dopadl jen jeden z deseti účastníků. Ve vlivném článku v časopise New England Journal of Medicine, který se zabýval sedmi mýty o obezitě, popsali mýtus číslo tři těmito slovy: „velký a rychlý úbytek na váze se pojí s horšími dlouhodobými výsledky snah o hubnutí než pomalé, postupné hubnutí.“ Ve skutečnosti je opak pravdou. Ten rychlejší může zhubnout více, než ten, kdo na to jde pomalu.
Vědci sestavili studii srovnávající udržitelnost hubnutí dosaženého při třech různých tempech: 1) šest dnů půstu, 2) tři týdny velmi nízkokalorické diety, 600 kalorií denně, 3) šest týdnů nízkokalorické stravy, 1200 kalorií denně. Otázka zní, co se stalo o rok později? O rok později byla skupina, která se postila, tou jedinou, které se podařilo udržet si významnou část shozené váhy. Bylo to však jen jeden rok; jak by to dopadlo o devět let později?
Toto je největší, nejdelší studie s následným sledováním, kterou jsem našel. Minimálně část z té rychle shozené váhy si o rok později uchovala většina ze skupiny. O rok později mělo 90 % účastníků ještě stále nižší váhu než na začátku, ale o dva roky později, tři roky, čtyři roky, sedm let, devět let, se tento podíl snížil na méně než 1 z 10. Do té doby téměř všichni znovu nabrali váhu, kterou zhubnuli půstem. Mnoho pacientů však uvedlo, že podle nich ten dočasný úbytek stál za to. Jako skupina zhubnuli v průměru cca 27 kg. Popsali zlepšené zdraví a kvalitu života, byli schopni znovu získat zaměstnání a během toho časového období jim dokonce vzrostly výdělky. Zdálo se však, že půst nevedl k žádné trvalé změně stravovacích návyků u většiny účastníků.
Z té malé menšiny, u které půst vedl k udržitelnému hubnutí, „všichni přiznali, že provedli radikální změny dosavadních stravovacích návyků.“ Půst funguje dlouhodobě pouze tehdy, když pomůže k přechodu ke zdravější stravě. V retrospektivním dlouhodobém srovnání redukce hmotnosti po pobytu v naturopatickém centru zhubnuli napřed více ti, kteří se postili, ale zhruba za sedm let se stejně vrátili ke své původní váze. To není vůbec překvapivé, jelikož uvedli, že se vrátili ke svému původnímu stravování. Ti, kteří místo toho měli konzumovat zdravější stravu s převahou nezpracovaných rostlinných potravin, měli větší šanci, že ve své stravě provedou udržitelné změny. Skutečně také byli o sedm let později lehčí, než když se změnou stravy začali. Proč však nezkusit obojí? Co takhle použít půst k rychlému nastartování hubnutí a poté navázat zdravější stravou? Problém je v tom, že ten velký pokles hmotnosti je do značné míry klamný.
Půst po dobu jednoho nebo dvou týdnů může způsobit větší úbytek hmotnosti než omezení kalorií, ale paradoxně může ve skutečnosti vést k menší ztrátě tělesného tuku. Počkejte, jak může konzumace menšího množství kalorií vést k menšímu úbytku tělesného tuku? Protože během půstu vaše tělo začne pojídat samo sebe, začne spalovat spoustu bílkovin jakožto palivo. Tučňáci císařští, rypouši sloní a hibernující medvědi dokáží přežít jen spalováním tuků, nemusejí zasahovat do svých svalů. Zdá se však, že naše velké a nenasytné mozky potřebují alespoň hrstku krevního cukru, a pokud nejíme vůbec žádné sacharidy, je naše tělo nuceno začít rozkládat a přetvářet bílkoviny na cukr, který může spalovat. Dokonce i několik gramů sacharidů při půstu může snížit ztrátu bílkovin v těle až o 50 %. Stačí si dát do vody trochu medu, což také někteří lidé dělají.
Co takhle zkusit zařadit pohybovou aktivitu? Nezabránilo by to ztrátě svalů a jiných tkání během půstu? Ne. Pohyb to může ještě zhoršit! Při odpočinku většinu energetických potřeb našeho srdce a svalů dokážeme uspokojit tukem, ale jakmile začnete vyvíjet fyzickou aktivitu, tak odeberete část krevního cukru, který měl připadnout mozku. Vaše tělo tak možná bude muset sáhnout jinam a začít rozkládat ještě více bílkovin.
Méně než polovina shozené váhy během prvních týdnů půstu pochází z tukových zásob. Takže i když zdvojnásobíte svůj denní úbytek hmotnosti díky půstu, můžete nakonec hubnout méně tuku. Studie financovaná NIH nasadila obézním jedincům dietu s 800 kaloriemi denně po dobu dvou týdnů. Účastníci stabilně hubnuli asi 230 gramů tělesného tuku denně. Pak jim dali za úkol dva týdny vůbec nejíst. Účastníci začali ztrácet více bílkovin a svalů, ale tuku ztráceli v průměru jen několik desítek gramů denně. Když následně opět začali dodržovat svou dietu s denním přídělem 800 kalorií po dobu jednoho týdne, rychle znovu nabrali ztracené bílkoviny a vodu, což váha přirozeně zaznamenala jako přírůstek. Nicméně rychlost úbytku tělesného tuku se vrátila na původních cca 230 g denně. Na váze to vypadalo, že si vedli lépe, když se úplně postili, ale ve skutečnosti si vedli hůře. Během pětitýdenního experimentu by tedy ztratili ještě více tělesného tuku, kdyby se drželi své kaloricky omezené stravy, než když uprostřed pokusu zcela přestali jíst. Zhubnuli by více tělesného tuku a mohli by u toho jíst více kalorií. Týdenní až dvoutýdenní půst může narušit odbourávání tělesného tuku, nikoliv ho zrychlit.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org
- Thomson TJ, Runcie J, Miller V. Treatment of obesity by total fasting for up to 249 days. Lancet. 1966;2(7471):992-6.
- Maccuish AC, Munro JF, Duncan LJ. Follow-up study of refractory obesity treated by fasting. Br Med J. 1968;1(5584):91-2.
- Swanson DW, Dinello FA. Follow-up of patients starved for obesity. Psychosom Med. 1970;32(2):209-14.
- Maagoe H, Mogensen EF. The effect of treatment on obesity. A follow-up investigation of a material treated with complete starvation. Dan Med Bull. 1970;17(7):206-9.
- Duncan GG. Intermittent fasts in the correction and control of intractable obesity. Trans Am Clin Climatol Assoc. 1962;74:121-9.
- Harrison MT, Harden RM. The long-term value of fasting in the treatment of obesity. Lancet. 1966;2(7477):1340-2.
- Drenick EJ, Johnson D. Weight reduction by fasting and semistarvation in morbid obesity: long-term follow-up. Int J Obes. 1978;2(2):123-32.
- Stunkard A, McLaren-Hume M. The results of treatment for obesity: a review of the literature and report of a series. AMA Arch Intern Med. 1959;103(1):79-85.
- Innes JA, Campbell IW, Campbell CJ, Needle AL, Munro JF. Long-term follow-up of therapeutic starvation. Br Med J. 1974;2(5915):356-9.
- Sievers ML, Hendrikx ME. Two weight-reduction programs among southwestern Indians. Health Serv Rep. 1972;87(6):530-6.
- Casazza K, Fontaine KR, Astrup A, et al. Myths, presumptions, and facts about obesity. N Engl J Med. 2013;368(5):446-54.
- Johnstone AM. Fasting: the ultimate diet? Obes Rev. 2007 May;8(3):211-22.
- Johnson D, Drenick EJ. Therapeutic fasting in morbid obesity. Arch Intern Med. 1977;137(10):1381-2.
- Munro JF, Maccuish AC, Goodall JA, Fraser J, Duncan LJ. Further experience with prolonged therapeutic starvation in gross refractory obesity. Br Med J. 1970;4(5737):712-4.
- Beer AM, Ismar LE, Wessely DK, Pötschke T, Weidner B, Wiebelitz KR. Retrospective long-term comparison of naturopathic fasting therapy and weight reduction diet in overweight patients. Evid Based Complement Alternat Med. 2014;2014:453407.
- Ball MF, Canary JJ, Kyle LH. Comparative effects of caloric restriction and total starvation on body composition in obesity. Ann Intern Med. 1967;67(1):60-7.
- Cahill GF. Survival in starvation. Am J Clin Nutr. 1998;68(1):1-2.
- Boschmanna M, Michalsenb A. Fasting Therapy: old and new perspectives. Forsch Komplementmed 2013;20:410-411.
- Steiniger J, Schneider A, Bergmann S, et al. Einfluss von therapeutischem Fasten und Ausdauertraining auf den Energiestoffwechsel und die körperliche Leistungsfähigkeit Adipöser. Forsch Komplementmed 2009;16:383-390.
- Goldhamer A, Helms S, Salloum TK. Fasting. Textbook of Natural Medicine.
- Hall KD. Quantitative Physiology of Human Starvation: Adaptations of Energy Expenditure, Macronutrient Metabolism and Body Composition. In: McCue M. (eds) Comparative Physiology of Fasting, Starvation, and Food Limitation. Springer, Berlin, Heidelberg 2012;379-393.
Image credit: Laurent Valentin via pixabay. Image has been modified. Motion graphics by Avocado Video