Existuje mnoho příkladů, jak střevní mikroby mění chování hostitele. Jedním z takových příkladů je mozkový parazit toxoplasma. Když infikuje hlodavce přes střevo, najde si cestu do mozku a způsobí, že zvíře ztratí svůj vrozený strach z pachu moči rysa. Proč parazita zajímá, z čeho mají myši strach? Protože tím, že se nevyhýbají predátorům, jsou myši častěji chyceny a snědeny. Parazit se tedy může dostat dále a infikovat jiné hlodavce. Pokud jste myší mozkový parazit, jak se budete šířit? Myši nejsou kanibalistické, takže se musíte ujistit, že myš, ve které se nacházíte, je snědena nějakým jiným živočichem. Takže u parazita se objevil způsob, jak změnit chování myši. Vzhledem k potenciální síle mikrobů v ovlivňování chování by mohlo narušení naší střevní mikroflóry, tedy našich prospěšných bakterií, být potenciálním faktorem v příčině autismu. Kde na tu myšlenku přišli? Děti s autismem vykazují sklon ke změnám ve střevní mikroflóře. Je odlišná od té, jež mají děti bez autismu. Vyskytuje se u nich výrazně méně bakterií zvaných „prevotella“. Ty, pokud si pamatujete, jsou charakteristickým znakem zdravého střevního enterotypu. Jeho růst můžete sami podpořit stravou s větším obsahem rostlinných potravin. Co z toho však přišlo první? Musí vést zrovna špatná střevní flóra k autismu? Není pravděpodobnější, že autismus vede ke špatné střevní flóře? Děti s autismem jedí stravu s výrazně méně porcemi ovoce a zeleniny. Často postrádá dostatečnou pestrost a má nedostatečné množství potravin obsahujících vlákninu. Tedy obecně celistvých rostlinných potravin. Navíc obsahuje zvýšené množství přidaných cukrů. Nemohlo by právě toto vysvětlit odlišnost jejich střevní flóry? Existuje několik perinatálních rizikových faktorů rozvoje autismu, včetně předčasného porodu, nízké porodní hmotnosti a porodu císařským řezem. Zejména císařský řez. Jak souvisí s mikrobiomem? Může existovat jakási ochranná přidaná hodnota, kterou nabízí vaginální mikrobiom matky. O tuto výhodu je dítě ochuzeno, pokud na svět přijde chirurgickou cestou. Během císařského řezu jsou matky někdy pod celkovou anestézií. Je možné, že anestetikum může ovlivnit mozek dítěte, ještě než je jeho tělo odpojeno od matčina krevního oběhu. Abychom zjistili, co z toho je pravým důvodem, potřebujeme studii, která srovnává riziko autismu mezi porodem císařským řezem, u kterého matka dostala jen epidurální nebo spinální anestézii, a císařským řezem provedeným v celkové anestezii. Takovou studii jsme však neměli. Tedy až dosud. Tato studie zkoumala výskyt autismu u kojenců narozených vaginálně, pomocí císařského řezu v místní anestezii a císařského řezu v celkové anestézii. Pouze u žen rodících císařským řezem pod celkovou anestézií bylo riziko zvýšené. U císařských řezů, kdy matka dostala jen epidurál, k tomu nedošlo. To by naznačovalo, že spojitost mezi císařským řezem a autismem je spíše záležitost vystavení anestetiku než nedostatečného vystavení vaginální flóře. Toto však nebyla intervenční studie, ve které by matky byly randomizovány do různých skupin, byla to pouze observační studie. Je tedy možné, že zvýšené riziko autismu má méně společného s anestetikem než s těhotenskými komplikacemi, které mohou matku přivést k podstoupení císařského řezu. Ať tak či onak, nevidím zde mikrobiální spojení. Zkoušeli dětem s autismem podávat probiotika, ale nevypadlo to, že by jim to moc pomohlo. Některé rodiny v zoufalství zkoušely fekální transplantaci. Požádali tedy dítě od sousedů, aby jim vzorek darovalo. Je to podobné, jako když přiletí jedna moucha k druhé a řekne: „Je tento výkal volný, nebo ne?“ Není to však schváleno Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv. Rodiny tedy musí pátrat na, ehm, „hnědém“ trhu… Půjdete-li po stopách, dostanete se až k této pozoruhodné studii publikované v odborném časopise Journal of Child Neurology. Několik rodičů dětí s autismem, který měl regresivní nástup – což znamená, že se děti před úderem autismu chovaly normálně – si všimlo, že to nejspíše začalo poté, co jejich dítě užívalo antibiotika. Děti z nich dostaly chronický průjem – autismus není to jediné, co z toho může vyjít… Naznačuje to, že antibiotika poničila jejich střevní mikroflóru. Následovala ztráta jazykových, herních a sociálních dovedností. Ano, může to být jen naprostá náhoda, ale stejně to vedlo tuto skupinu pediatrických gastroenterologů ke spekulaci, že by v tom mohl být nějaký odkaz na vztah příčiny a následku. Možná se kvůli vyhlazení prospěšných bakterií ujaly některé ze škodlivých, neurotoxických bakteriích a to následně vedlo k autismu. Kdyby to byla pravda, možná by mohli zkusit začít s čistým štítem, tedy podat další dávku antibiotik, ale tentokrát se pokusit vyhubit jakékoliv špatné bakterie, které tam číhají. Mohlo by to snížit symptomy autismu u těchto jedinců? Bylo by to průlomové. Výzkumníci nasadili dětem silná antibiotika zvaná vancomycin. Stav 80 % dětí se zlepšil. Jenže už během několika týdnů po skončení léčby se u většiny z nich vše vrátilo do původního stavu. Říká nám to, že se stav škodlivých bakterií sice mohl snížit, ale nebyly vymýceny úplně. Tato studie byla provedena před téměř 20 lety a zahrnovala jen 11 „n“, pokus byl tedy proveden na 11 dětech. Písmeno „n“ ve vědecké hantýrce značí „number“, tedy počet subjektů ve studii (number = počet anglicky). Určitě už nyní máme i rozsáhlejší studie. Ve skutečnosti však byla zveřejněna jen jediná následná studie, a ta byla provedena na jednom subjektu. Případové zpráva o dítěti s autismem, jehož stav se na antibiotikách zlepšil. Jeho otec se tomu snažil přijít na kloub, pochopit, co všechno to může znamenat a sám to také sepsal. Popisuje dramatické zlepšení autistického postižení dítěte po užívání amoxicilinu. Když mluvil s dalšími rodiči autistických dětí, byl překvapen, když zjistil, že mnoho z nich dávalo běžně svým dětem antibiotika výslovně za tímto účelem. Avšak od některých rodičů naopak slyšel, že měli u svých dětí pocit zhoršení příznaku autismu poté, co užívaly antibiotika. Někteří rodiče ze vzniku této poruchy obviňovali přímo antibiotika. Všechno to však hovoří o potenciální roli střevní mikroflóry v této problematice, tuto domněnku to jedině posiluje. Mluví o tom i další rodiče, ale když si tento otec důkladně prostudoval lékařskou literaturu, aby se o tom dozvěděl více, tak všechno co našel, byla ona studie provedená na 11 dětech. Jak je možné, že nebyly provedeny žádné následné studie? Důkaz měl přímo před sebou, před svýma očima, osobní svědectví o účincích vypozorovaných na jeho vlastním dítěti. To stejné, co ukázala studie, tato zdánlivě obtížně řešitelná nemoc se rychle a dramaticky zlepšila v reakci na antibiotikum – alespoň u některých dětí. Překvapivě však neproběhly žádné pokusy o zopakování této studie. Řekl bych, že většina rodičů by pravděpodobně byla vděčná už jen za to, že to fungovalo na jejich dítěti, a nechala by to být, ale tento rodič se zachoval jinak. Založil vlastní Nadaci pro výzkum autismu s posláním povzbuzovat, sponzorovat a navzájem komunikovat o průlomovém výzkumu autismu.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Image credit: Little Rock Air Force Base. Image has been modified. Motion graphics by Avocado Video.

antibiotika / autismus / cukr / děti / fekální transplantace / kojenci / mikrobiom / neurotoxiny / ovoce / parazité / probiotika / průjem / střevní flóra / studie na zvířatech / těhotenství / toxoplazmóza / vláknina / zdravá žena / zdravý mozek / zelenina