Teorie hospodárných genů: Přežití nejtlustších

Jaký je nejzdravější jídelníček?

Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.

Teorie hospodárných genů: Přežití nejtlustších

Přibírání na váze není ani tak poruchou nebo selháním vůle, jako spíše z velké části normální reakcí normálních lidí na abnormální situaci.

7. 4. 2021

Sdílet toto video

Někdo prohlásil, že v biologii nic nedává smysl, jedině ve světle evoluce. Známý podíl genetiky na vzniku obezity sice může být malý, ale v jistém smyslu lze říci, že za vším stojí geny. Přehnaná konzumace dostupných kalorií může být pevně zapsaná v naší DNA. Narodili jsme se proto, abychom jedli. Po většinu vývoje lidstva jsme žili v módu přežití, jídla byl nepředvídatelný nedostatek. Byli jsme proto nastaveni tak, abychom měli velkou chuť k jídlu a jedli co nejvíc, dokud můžeme. Nadbytek si pak můžeme uložit do tuků na později. Dostupnost potravy nikdy nemohla být zaručena, takže lidé, kteří se při příležitosti více najedli a mohli si uložit dostatek tuku na později, mohli mít větší šanci na přežití v období nedostatku a na předání svých genů. Takže generaci za generací, století za stoletím, lidé s malým apetitem pomalu vymírali. Naopak velcí jedlíci díky přírodnímu výběru žili dost dlouho na to, aby předali své genetické predispozice pro příjem a uložení kalorií. Tak se z nás časem staly nenasytné a energeticky hospodárné stroje. Jenže dnes už nežijeme v tak chudých časech, a proto už ani nejsme tak štíhlí. Právě jsem popsal koncept „hospodárného“ genu z roku 1962. Koncept říká, že obezita je důsledkem nesouladu mezi moderním prostředím a prostředím, v jakém se lidé vyvíjeli. Je to, jako bychom byli ledními medvědy, kteří se ocitli v džungli. Všechna ta srst a tuk jim v Arktidě byla ku prospěchu, ale v Kongu by se proměnila v obrovskou nevýhodu. Podobně i sklony ukládat kilogramy mohly být užitečné v prehistorických dobách, ale mohou se proměnit ve slabinu poté, co se naše tělo, přivyklé žití v nedostatku, ocitne v době přebytku. Není to tedy obžerstvím ani leností. Obezita může být jednoduše normální reakcí na abnormální životní prostředí. Většina fyziologie našeho těla je do detailu vyladěna tak, abychom zůstávali v úzkém rozmezí mezi horním a dolním limitem. Pokud je nám moc horko, potíme se. Pokud je nám moc zima, třeseme se. Naše tělo má mechanismy, jež ho pomáhají udržet v rovnováze. Na druhou stranu naše těla měla jen málo důvodů k vývoji horního limitu pro střádání tuku. Na začátku možná existovaly evoluční tlaky na to zůstat hbití a svižní pro útěk před predátory, nicméně po objevu ohně a zbraní jsme už dále nemuseli utíkat před tolika šavlozubými tygry, už celé 2 miliony let. Na geny tak tlačila jen jednostranná selekce pro hodování na každém kousku jídla v dohledu a ukládání tolika kalorií, kolik jen ukládat dokáží. Stejná věc, které byla dříve adaptací, je nyní problémem. Nebo tak to aspoň vidí hypotéza hospodárného genu, která vznikla před více než 50 lety. Poskytuje jednoduché a elegantní vysvětlení moderní epidemie obezity, a proto si rychle získala oblibu u vědců i laiků. Ačkoliv se Neel později od původního prohlášení distancoval a navzdory tomu, že koncept zůstává převážně v teoretické rovině, základní premisa zůstává z většiny vědeckou komunitou přijatá. A důsledky jsou značné. V roce 2013 American Medical Association odhlasovala zařazení obezity mezi onemocnění, navzdory radě Council on Science and Public Health. Ne že by moc záleželo na tom, jak budeme obezitu nazývat. Nehledě na označení bude způsobovat stejné množství cukrovky. Jenže onemocnění implikuje dysfunkci. Bariatrické léky a operace neopravují anomálii lidské fyziologie. Naše těla dělají to, pro co byla navržena, když čelí velkému přísunu kalorií. Přibírání na váze není ani tak porucha, jako spíše normální reakce normálních jedinců na abnormální situaci. Více než 70 % Američanů má nadváhu, je to tedy vskutku normální. Ukládání tuků při přísunu kalorií v nadbytečném množství je zcela normálním jevem. Snahy omezit přibírání na váze pomocí léků a operací nejsou úsilím o nápravu anomálie v lidské fyziologii, ale ve svém jádru spíše dekonstrukcí a opětovnou rekonstrukcí normálních tělesných funkcí.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org