Pohled tradiční medicíny na obezitu před téměř 100 lety lze shrnout takto: „Všichni obézní jedinci mají jednu důležitou věc společnou: doslova se přejídají.“ Technicky vzato to sice může být pravda, nicméně pouze z hlediska přejídání se kaloriemi, nikoliv jídlem. Naše primitivní touha po obžerství je selektivní. Lidé obvykle netouží po salátu. Máme přirozenou vrozenou preferenci pro sladké, škrobnaté a tučné potraviny, protože to jsou ty, které obsahují nejvíce kalorií.  Zamyslete se nad efektivitou lovu a sběru potravy. Své jídlo jsme si kdysi museli pořádně zasloužit. Z prehistorického pohledu nedávalo smysl strávit celý den sběrem potravy, která nám v průměru poskytla méně než celodenní přísun kalorií. To by bylo lepší zůstat v jeskyni. Proto se u nás vyvinula touha po kaloricky vydatné potravě.  Kdybyste nepřetržitě sbírali 450 gramů potravy za hodinu a získali tím 250 kalorií na 450 gramů, zabralo by vám 10 hodin, než byste vůbec nasbírali dost pro daný den. Kdybyste však sbírali něco s 500 kaloriemi na 450 gramů, mohli byste mít za 5 hodin nasbíráno a zbytek dne malovat po zdech jeskyně. Takže čím vyšší je energetická hustota, čím více kalorií na váhu, tím efektivnější je sběr potravy. Vyvinula se u nás intenzivní tendence upřednostňovat potravu s vyšší kalorickou hustotou a instinktivně toužit po té nejvydatnější.  Když se podíváte na konzumaci ovoce a zeleniny u dětí ve věku 4 let, jejich volby korelují s kalorickou hustotou. Mají raději banány než bobuloviny a mrkve než okurky. Aha, a není to jenom tím, že upřednostňují sladké? Není, také mají raději brambory než broskve a zelené fazolky než meloun. Podobně primáti dávají přednost avokádům před banány. Evidentně máme vrozenou touhu po maximalizaci přísunu kalorií v soustě.  Všechny potraviny, které vědci testovali, obsahovaly přirozeně méně než 500 kalorií na 450 gramů. Banány byly na vrcholu žebříčku s 400 kcal. Když se dostanete přes tuto hranici, začne se dít něco pozoruhodného. Ztratíme schopnost rozpoznat kaloričnost potravy. V rámci přirozeného rozsahu kalorické hustoty máme zázračný talent rozpoznat i drobné rozdíly. Nicméně, jak se začneme kalorickou vydatností blížit slanině, sýru a čokoládě - tedy tisícovkám kalorií na 450 gramů, naše vnímání se stane zastřeným, rozdíly už tak nezachytíme. Není se čemu divit, jelikož tyto potraviny naše pravěké mozky neznaly. Připomíná to příběh ptáka blbouna nejapného (dodo), u kterého se nevyvinul strach před predátory, protože žádné přirozeně neměl. A víme, jak to s ním skončilo. Nebo třeba vylíhlé mořské želvy, které míří špatným směrem, k umělému světlu namísto svitu měsíce. Aberantní chování vysvětlitelné evolučním nesouladem.  Potravinářský průmysl zneužívá naši vrozenou biologickou zranitelnost tím, že zpracovává potraviny takřka na čisté kalorie: cukr, olej (což je vlastně čistý tuk) a bílá mouka (což je vlastně převážně rafinovaný škrob). Nejprve musí odstranit vlákninu, protože má prakticky nula kalorií. Když hnědou rýži oloupete a vyleštíte, vznikne bílá rýže, ztratíte tím však dvě třetiny vlákniny. Když z celozrnné mouky uděláte bílou, přijdete o 75 % vlákniny. Nebo můžete plodiny prohnat tělem zvířat a stvořit maso, vejce a mléčné výrobky. Tak odstraníte 100 % vlákniny. A zbude vám jen to nejhorší, CRAP, což je akronym používaný mým oblíbeným dietetikem Jeffem Novickem: Na kalorie bohaté a zpracované potraviny.  Kalorie jsou koncentrovány podobně, jako jsou rostliny přetvářeny v aktivní drogy (opiáty, kokain): koncentrací, krystalizací, destilací, extrakcí. Zřejmě dokonce i aktivují stejná centra odměňování v mozku. Když provedete lidem se závislostí na jídle MRI a ukážete jim u toho obrázek čokoládového mléčného koktejlu, tak se jim v mozku rozsvítí stejné oblasti, jako se aktivují lidem závislým na kokainu při zhlédnutí videa kouření cracku.  Závislost na jídle je však špatné označení. Lidé netrpí neovladatelným přejídáním u potravin obecně. Nestává se, že bychom nutkavě toužili po mrkvích. Mléčné koktejly jsou plné cukru a tuku, dvou látek, které mozku signalizují hojnost kalorií. Když lidi požádáte o seřazení různých potravin podle intenzity vyvolávaných chutí a ztráty kontroly, nejobviňovanější budou ty nezdravé: vysoce zpracované potraviny (koblihy apod.), sýr a maso. A které jsou nejméně spojovány s problematickým vztahem? Ovoce, zelenina. Kalorická hustota může vysvětlit, proč lidé nevstávají uprostřed noci, aby šli hodovat na brokolici.  Zvířata obvykle nepřibírají, když konzumují stravu, pro jakou byla jejich těla stvořena. Existují sice potvrzené případy volně žijících obézních primátů, ale šlo o tlupu paviánů, kteří narazili na popelnice v blízkosti turistické chaty. Zvířata hodující na odpadcích vážila o 50 % více než jejich protějšky konzumující přirozenou stravu. Naneštěstí i my můžeme trpět stejným osudem kvůli nesouladu s přírodou a můžeme se stát obézními kvůli konzumaci odpadu. Po miliony let předtím, než jsme se naučili lovit zvěř, se naše biologie vyvíjela převážně na listech, koříncích, ovoci a ořeších. Možná by pomohlo, kdybychom se vrátili ke kořenům a vyřadili nezdravé potraviny.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

avokádo / banány / bobuloviny / brambory / broskve / čokoláda / cukr / fakta o zdraví / hubnutí / kalorie / koblihy / maso / mléčné výrobky / mrkev / nezdravé jídlo / obezita / okurky / oleje / ořechy / otázky a odpovědi / ovoce / paleolitické diety / přibývání na váze / průmyslové znečišťující látky / rafinované potraviny / semena / slanina / sýry / tělesný tuk / tuky / zdravý životní styl / zelené fazolky / zelenina / živočišné produkty