Do dneška bylo dáno do spojitosti s obezitou asi 100 genetických markerů. Když jejich účinky sloučíte, budou celkově zodpovědné jen za 3 % rozdílu mezi BMI hodnotami různých lidí. „Gen pro tloušťku“, o kterém jste možná slyšeli, se nazývá FTO, zkratka pro „fat mass and obesity“, a jde o gen nejvíce spojovaný právě s obezitou. Přesto jím lze vysvětlit méně než 1 % rozdílu v BMI lidí, pouhých 0,34 %.  FTO kóduje bílkovinu v mozku, která zřejmě ovlivňuje chuť k jídlu. Patříte mezi 1 miliardu lidí, kteří jsou nositeli FTO genu náchylnosti k obezitě? Moc na tom nezáleží, jelikož jeho aktivita vede zhruba k takovému rozdílu jako pár stovek kalorií snědených ročně navíc. Energetická nerovnováha vedoucí k epidemii obezity je přitom v řádu stovek kalorií denně. Tento gen je přitom tím s dosud nejsilnějším prokázaným účinkem. Pravděpodobnost přesné předpovědi rizika obezity na základě statusu FTO je jen o málo vyšší než při hodu mincí. Jinými slovy, ne, kvůli těmto genům nemáte nadváhu.  Když jde o obezitu, síla vašich genů je zanedbatelná ve srovnání se sílou vaší jídelní vidličky. Dokonce i ten malý vliv FTO genu lze oslabit fyzickou aktivitou a u zdravě se stravujících lidí může být jeho účinek zcela potlačen. FTO zřejmě ovlivňuje pouze jedince přijímající mnoho nasyceného tuku, který se nachází zejména v mase, mléčných výrobcích a pochutinách. Lidé se zdravějším jídelníčkem zřejmě nemají o nic vyšší riziko nadváhy, ani když získají kopii „genu tloušťky“ od obou rodičů.  Fyziologicky status FTO genu podle všeho neovlivňuje schopnost hubnout. Ovšem psychologicky je to jinak. Vědomí, že máte geneticky vyšší riziko obezity, může některé motivovat k zdravějšímu stravování a životu celkově, ale u jiných může vést k „zahození flinty do žita“ a poddání se domněnce, že mají tloušťku prostě v rodině. Obezita se vyskytuje často napříč rodinou, ale to i nezdravý jídelníček.  Porovnáním váhy biologických a adoptovaných dětí můžeme rozlišit, jaký vliv na nadváhu má životní styl a jaký genetika. Děti vyrůstající se dvěma biologickými rodiči s nadváhou měly o 27 % vyšší pravděpodobnost, že budou mít nadváhu, zatímco děti adoptované a umístěné do domova s dvěma rodiči s nadváhou měly o 21 % vyšší riziko nadváhy. Takže geny hrají svou roli, ale jak je vidět, více záleží na prostředí než na DNA dětí.  Jedním z nejvýraznějších příkladů nadřazenosti vlivu stravy nad DNA je indiánský kmen Pima z Arizony. Indiáni Pima mají jeden z nejvyšších výskytů obezity a cukrovky na světě. Bývá to připisováno jejich genům pro efektivní hospodaření s energií. Jejich sklony k ukládání kalorií jim mohly dobře sloužit v časech nedostatku potravy, kdy žili jen z kukuřice, luštěnin a tykví. Když však bylo jejich území osídleno, přišli o zdroj vody, řeku Gilu, která byla odkloněna proti proudu. Ti, kteří přežili následující hladomor, museli opustit svou tradiční stravu a začít žít z vládních potravinových příspěvků. Od té doby u nich výskyt chronických nemocí prudce stoupnul. Stejné geny, jiná strava, jiný výsledek.  Vlastně díky tomu vznikl přirozený experiment. Domorodci Pima žijící na druhé straně hranic, v Mexiku, disponovali stejnými geny, ale byli schopni uchovat si více ze svého tradičního životního stylu. Zůstali u luštěnin, tortil a brambor. Stejné geny, ale 7x méně obezity a 4x méně cukrovky. Geny možná nabíjí zbraň, ale až strava může stisknout spoušť.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

cukrovka / fakta o zdraví / hubnutí / kalorie / maso / mléčné výrobky / nasycené tuky / nezdravé jídlo / obezita / otázky a odpovědi / přibývání na váze / rafinované potraviny / tělesný tuk / zdravý životní styl / živočišné produkty