Potraviny obsahující vlákninu mohou nejen pomáhat v prevenci srdečních onemocnění, ale mohou je i pomáhat léčit. Pacienti, kteří se léčí se srdcem a zvyšují svůj příjem vlákniny po svém prvním infarktu, snižují riziko dalšího infarktu a žijí déle než ti, kteří tak nečiní. Ale co když infarkt nechceme dostat vůbec? Pokud nám sedm gramů vlákniny zajistí o 9 % nižší riziko, snížilo by 77 gramů denně naše riziko o 99 %? No, to je přibližně to, co dříve jedli v Ugandě, v zemi, ve které koronární choroby srdce, náš zabiják číslo jedna, téměř neexistovaly. Srdeční onemocnění bylo mezi těmi, kteří jedli tuto tradiční rostlinnou stravu, velice vzácné. Byly publikovány vědecké články jako tento: „Případ ischemické choroby srdeční u obyvatele Afriky?“ Po 26 letech lékařské praxe nakonec konečně objevili první případ ischemické choroby srdeční, který zaznamenali u soudce, jenž konzumoval částečně západní stravu, ve které potraviny bez vlákniny, jako je maso, mléčné výrobky a vejce, nahrazovaly rostlinné potraviny. Bylo těchto případů tak málo proto, že Afričané prostě nežili dost dlouho? Ne, celková délka života byla nízká kvůli nemocem v dětství, jako jsou infekce, ale po dosažení středního věku měli lepší šanci na přežití, částečně díky tomu, že náš zabiják číslo jedna tu prakticky chyběl. Samozřejmě, dnes se strava po celé zemi přiblížila té západní, a tak se stal náš vrah číslo jedna také JEJICH předním zabijákem. Od prakticky neexistujícího jevu až k epidemii. Někteří tuto změnu dávají za vinu příliš velkému množství živočišného tuku, jiní příliš malému množství vlákniny, ale obě skupiny ukazují na stejné řešení, na stravu soustředěnou kolem nerafinovaných rostlinných potravin. Ve skutečnosti je někdy jednodušší přesvědčit pacienty, aby zlepšili svou stravu tím, že budou jíst více kvalitních potravin, čímž jaksi vytlačí některé z méně zdravých možností. „Hypotéza o vláknině“, která byla poprvé předložena v 70. letech, zaměřila pozornost na vlákninu jako na tu složku stravy, která nás chrání před chronickými onemocněními. A od té doby se rozhodně nahromadily důkazy, že ti, kteří jedí mnoho vlákniny, jsou chráněni před několika chronickými chorobami, ale možná je vláknina pouze ukazatelem spotřeby vypěstovaných, celých a nezpracovaných rostlinných potravin, jediného hlavního zdroje vlákniny. Takže možná všechny tyto studie, poukazující na vlákninu jako dobrou, ve skutečnosti pouze dokazují, že dobré je jíst mnoho nerafinovaných rostlinných potravin. Vláknina je pouze jednou složkou rostlinných potravin, a zanedbávat ostatní komponenty – jako třeba všechny fytonutrienty – může vážné omezit naše porozumění problematice. Proč pánové dr. Burkitt, Trowell, Painter, Walker, otcové teorie o vláknině, sázeli pouze na vlákninu? Jedním z možných vysvětlení je, že byli lékaři, a my lékaři rádi uvažujeme po linii zázračných opatření. Jsme tak vycvičeni – znáte to, „jedna pilulka – jedna operace.“ Byli to kliničtí lékaři, ne výživoví poradci, a tak přišli s redukcionistickým myšlením. Problém s tímto přístupem je, že pokud dospějeme ke špatnému závěru, můžeme přijít s nesprávným řešením. Burkitt pozoroval, že počet nemocí narůstá poté, co populace přešly z rostlinné stravy na rafinované rostlinné a živočišné potraviny, ale místo toho, aby lidem říkal, že se mají vrátit zpět k celým rostlinným potravinám, byl natolik přesvědčen, že vláknina je onou magickou složkou, že jeho hlavním doporučením bylo jíst celozrnný chléb – ale chléb v Ugandě dříve nikdy nejedli – a posypat si jídlo několika lžícemi pšeničných otrub. Ale studie spojující vysoký příjem vlákniny s nižším rizikem onemocnění a úmrtí se dodnes týkají pouze vlákniny přijímané ze stravy, nikoliv z izolátů nebo výtažků z ní. Není tedy vůbec jasné, zda vláknina konzumovaná jako doplněk může být přínosná. Při zpětném pohledu bylo možná vůbec chybou izolovat vlákninu z celé sféry rostlinné stravy. Důkazy podporující hodnotu ovoce, zeleniny a celozrnných obilovin, se, na rozdíl od vlákniny, ukázaly být mnohem konzistentnější. Celé rostlinné potraviny mají v naší stravě zásadní význam. Vláknina je jen jednou z mnoha užitečných složek ovoce, zeleniny, ořechů, obilovin a luštěnin. Velká část úsilí vyvíjeného k definování vlákniny a ke studiu jejího izolátu by byla užitečněji využita v přístupu k celým rostlinným potravinám. Co by se stalo, kdyby Burkitt a další zdůrazňovali hodnotu rostlinných potravin? Hodnota konzumace nerafinovaných rostlinných potravin, které obsahují vlákninu a fytonutrienty, by měla být středem pozornosti spíše než jen izolovaná vláknina. Což vede lidi k tomu, že nakupují vlákninu v této uličce namísto v této.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Images thanks to Eric Allix Rogers and rick via Flickr, and Elizabeth Magner.

Afrika / chléb / chronická onemocnění / doplňky stravy / Dr. Denis Burkitt / fazole / fytonutrienty / hubnutí / kardiovaskulární onemocnění / kardiovaskulární zdraví / maso / mléčné výrobky / ořechy / ovoce / redukcionismus / rostlinná strava / srdeční onemocnění / standardní strava / úmrtnost / vejce / vláknina / zdravé srdce / zelenina / živočišné produkty / zrno