Ve studii zabývající se nutričními radami v novinách vydávaných ve Velké Británii nebyl pro většinu výroků nalezen žádný vědecký podklad. Bylo zjištěno, že nepravdivé informace o výživě jsou velice rozšířené a mohou se podílet na mylných názorech veřejnosti o zdraví a výživě. A možná nejen veřejnosti. Vědci si rádi myslí, že nejsou ovlivňováni populárními médii, ale tato studie se rozhodla podrobit to skutečnému testu. Každý týden píše New York Times zprávy o novinkách ve vědeckém výzkumu a studie, o kterých informuje, jsou nakonec citovány častěji než ty, o kterých nenapíše. Aha, takže populární média mají dopad. Ne tak rychle. To je jen jedno možné vysvětlení. Možná, že mimořádné články jsou jednak častěji vybírány do médií a zároveň – nezávisle na tom – častěji citovány. Možná noviny jen vyčlenily důležitou vědu a jejich publicita ve skutečnosti nemá žádný vliv na budoucí studie. Jak to rozlišíme? No, událost v roce 1978 to umožnila. Došlo k tříměsíční stávce, při které se nadále tiskly noviny, ale nemohly být prodávány veřejnosti. Takže byl vytvořen přirozený experiment. Pokud by noviny pouze vybíraly důležité články, pak by stávka neměla žádný efekt na dopad studií, ale to se nestalo. Vypadalo to, že zmiňované studie vytisknuté během stávky, tedy v době, kdy je nikdo nemohl číst, se jevily jako studie, které žádný dopad nemají. Další otázkou pak samozřejmě je, jestli pouze umocňují lékařské informace pro vědeckou komunitu, nebo je také nějak upravují? Systematické studie naznačují, že mnoho článků o nových lécích má tendenci přehánět výhody a podhodnocovat rizika i náklady. Také nezveřejní příslušné finanční vazby. Nadměrně pozitivní psaní o lécích může také vyplývat z finančních vazeb mezi farmaceutickými společnostmi a samotnými novináři, kteří se mohou nechat zlákat nabízenou odměnou. Vědci a lékaři často obviňují tisk. Toto je citace slavného lékaře William Oslera: „Nevěřte tomu, co vidíte v novinách, a když uvidíte něco, co považujete za pravdu, pochybujte o tom ještě dvakrát silněji.“ Na vině jsou však obě strany. Zpravodajové mohou mít třeba jen jednu nebo dvě hodiny k sestavení sdělení, takže někdy mohou spoléhat na tiskové zprávy. A není těžké si představit, jak by mohly být tiskové zprávy farmaceutických společností zaujaté. Samozřejmě, že tiskové zprávy od samotných vědců a jejich institucí by předložily fakta férově a bez překrucování, že ano? Výzkumníci se to rozhodli přezkoumat. Kritici obviňují média, ale odkud myslíte, že média získávají informace? Dalo by se předpokládat, že tiskové zprávy z prestižních akademických zdravotnických středisek budou rozvážné a nezveličované. Jenže i ony trpí stejnými problémy: zlehčování vedlejších účinků, střety zájmů, omezení studií a podpora výzkumu, který má nejistý význam pro lidské zdraví. Například: většina laboratorních studií nebo studií na zvířatech výslovně prohlašuje, že jsou relevantní i pro lidské zdraví; chybějí ale námitky ohledně důsledků pro lidské tělo. Například zpráva o studii, která zjistila redukci nádorů u myší díky ultrazvuku, byla nazvána: „Vědci zkoumají použití ultrazvuku pro léčbu rakoviny.“ Zapomněli dodat: „vaší myšky domácí“. Přitom je odhadováno, že jen méně než 10 % výzkumů prováděných na zvířatech se vůbec někdy úspěšně přenese v klinickou praxi na lidech. Prodávání výsledků z pokusů na laboratorních zvířatech jako slibné léčby lidí může mást čtenáře a může přispět k rozčarování z vědy. Ačkoli je běžné obviňovat z přehánění média, většinou si to sami nevymýšlejí. Dělají to již výzkumné instituce ve svých vlastních tiskových zprávách. A také lékařské časopisy. Někdy tiskové zprávy z lékařského časopisu napáchají více škod než užitku. Analýza tiskových zpráv od některých z nejprestižnějších lékařských časopisů odhalila ty stejné problémy. Nemyslím si, že by si většina lidí uvědomovala, že časopisy prodávají to, čemu se říká přetisk, tedy kopie článků, které tisknou pro farmaceutické společnosti, jež jim mohou přinést velké peníze. Farmaceutické společnosti si kupují třeba i milión kopií článků, který pro ně bude lichotivý. Někdy jim společnost předloží článek a slíbí, že si od nich předem koupí určitý počet výtisků, což je vlastně úplatkářství, jak poznamenává dlouholetý šéfredaktor prestižního časopisu British Medical Journal. Vzpomíná si, jak na něj jednou přišla zazvonit žena z firmy pro vztahy s veřejností. Zastavila se jen krátce, aby mu řekla, že se s ním vyspí, pokud zveřejní tento text. Další střet zájmů v lékařských časopisech se týká reklamy. Ta je významným zdrojem příjmů pro mnoho časopisů. Většina reklamy pochází od farmaceutických společností, a pokud se jim nelíbí studie, mohou hrozit stažením reklamy. Tím pádem jsou redaktoři postaveni před těžkou volbu, mohou buď pohřbít určitý článek, nebo pozorovat, jak je pohřbíván jejich časopis. Dokonce, i když novináři mají čas a místo po tiskové zprávě jdou rovnou ke zdroji a pokusí se přečíst si studie sami, tak pro ně mohou být nakonec stejně šíleně nesrozumitelné. Ale i kdyby je pochopili, vědecké články nejsou pouhými fakty. Autoři mívají často mnoho příležitostí, jak přidat do své vědecké zprávy nějaké překroucení informace, čímž mohou narušit správnou interpretaci výsledků a úmyslně či neúmyslně klamat čtenáře. Tito vědci tedy udělali to, že se podívali na randomizované kontrolované studie se statisticky nesignifikantními výsledky. Například: určitý lék byl porovnán s cukrovou pilulkou a rozdíl mezi novou léčbou a placebem takřka neexistoval. Řekl by výzkumník jednoduše pravdu, tedy: „Ach jo, stálo nás to všechny peníze a čas, ale pokud jde o primární výsledek, nemáme vlastně nic,“ nebo by se pokoušeli pravdu překroutit? V 68 % případů k překrucování došlo. V abstraktu bylo nalezeno překroucení. Abstrakt je dá se říci shrnutím článků. To je obzvláště alarmující, protože právě abstrakt je často jedinou částí článku, kterou lidé skutečně čtou. Není tedy divu, že je média často pochopí špatně. Překroucení faktů v abstraktu se změní v překroucení faktů v tiskové zprávě a to vede k překroucení faktů ve zpravodajských novinkách. Takže i kdyby novináři vykonávali svou práci svědomitě a závěr z originálního abstraktu použili pouze v dobré víře, stále hrozí, že své čtenáře oklamou. Výzkumní pracovníci, kteří představují nové poznatky, by mohli být stále opatrní a dávat si pozor, aby upozornili na předběžnost svých výsledků, ale řekněme si to na rovinu: síla osobních zájmů může převážit. Ještě bych řekl, že největším problémem v tom, jak nás média informují o medicíně, je to, jakým způsobem si vybírají, o čem vlastně napíšou. V roce 2003 zemřelo na SARS a bioterorismus méně než tucet lidí, ale zpráv v médiích bylo na toto téma vygenerováno přes 100 000. To je mnohem více zpráv než těch, jež se zabývají našimi skutečnými největšími zdravotními hrozbami. Ve skutečnosti, docela paradoxně, čím více se na něco umírá, tím méně se o tom v médiích mluví. Naším největším zabijákem je srdeční onemocnění; přesto je to něco, čemu lze zabránit, léčit to a zvrátit – změnou stravy a životního stylu. To je věc, která si skutečně zaslouží být na titulní stránce.  
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Image thanks to PDPics via Pixabay

dopady průmyslové výroby / kardiovaskulární onemocnění / kardiovaskulární zdraví / lékařská profese / léky / medicína životního stylu / srdeční onemocnění / zdravé srdce / živočišné bílkoviny