Vysoký krevní tlak není jediným škodlivým účinkem přílišného množství soli, sůl se dává také do spojitosti s rakovinou žaludku, ledvinovými kameny, ztrátou kostní hmoty, dokonce i obezitou a přímým poškozením ledvin a srdce. Již dříve jsem se zabýval tím, že existuje všeobecná shoda v tom, že sodík ve stravě hraje při zvyšování krevního tlaku významnou roli. Tato otázka byla konečně vyřešena. Máme totiž jednoznačné důkazy svědčící o tom, že zvýšený příjem sodíku je spojen se zvýšeným krevním tlakem, a víme, že zvýšený krevní tlak vede ke zvýšenému riziku cévních onemocnění, jako je mrtvice, aneurysma a ateroskleróza. Zde budu citovat mnohaletého šéfredaktora časopisu American Journal of Cardiology: „Všichni musíme omezit příjem soli“, což po něm opakují i další autority. A jak se tedy potravinářský průmysl pokusí udržovat spor o sůl naživu? Pokud sůl vede k vysokému krevnímu tlaku a vysoký krevní tlak k nemoci, pokud A vede k B a B vede k C, pak A by mělo vést k C – logika věci vypadá dobře. Krevní tlak je jedním z nejlépe ověřených náhradních markerů pro kardiovaskulární onemocnění, a když se některé země pokusily snížit spotřebu soli, zdá se, že to fungovalo. Kampaň v Anglii dokázala úspěšně snížit spotřebu soli, krevní tlak obyvatel poklesl, a stejně tak i míra srdečních onemocnění a mrtvice. Teď také úspěšně dokázali snížit hladinu cholesterolu a míru kouření a zlepšit spotřebu ovoce a zeleniny. Naproti tomu v Japonsku snížili příjem soli, ale strava se celkově zhoršila, kouření přibylo, a přesto byl vidět významný pokles v mortalitě mrtvice. Na základě výsledků ve Finsku se ukázalo, že jedna lžička soli denně může znamenat 25 až 50% nárůst úmrtí na srdeční infarkty a mrtvice. Existují však randomizované kontrolované studie, které to dokazují? Nikdy nebyla provedena studie, kde by lidé byli rozděleni do dvou skupin, jedna s nízkým příjmem sodíku, druhá s vysokým, a byli sledováni po dobu 20 let, aby se prokázalo, zda se rozdíly v krevním tlaku projeví očekávanými důsledky. Ovšem taková studie nebyla nikdy provedena ani u kouření. Jen si představte, že byste skupinu kuřáků náhodně rozdělili, jedné polovině řekli, aby přestali, druhé aby pokračovali po dobu deseti let, abyste zjistili, kdo dostane rakovinu plic. Za prvé, je těžké přimět lidi, aby přestali, stejně jako je těžké udržet lidi na dietě s nízkým obsahem soli, a bylo by etické nutit lidi deset let kouřit, když znáte tíhu všech těch důkazů o tom, že jim to pravděpodobně poškodí zdraví? To by bylo jako experiment Tuskegee. Nedovolme, aby snaha o dokonalost bránila pokroku; nikdy nebudeme mít desetiletou randomizovanou studii, ale v roce 2007 proběhlo toto. Byly provedeny randomizované studie omezení sodíku, které ovšem netrvaly dostatečně dlouho, aby poskytly dostatek údajů o klinických výsledcích. Například slavné zkoušky TOHP, kde tisíce náhodně rozdělených osob po minimálně 18 měsíců dodržovaly snížené množství soli. A co kdybyste je za 10 až 15 let po skončení studie zkontrolovali a ukázalo se, že možná někteří v nízké konzumaci soli pokračovali? A skutečně, pokud snížíme příjem sodíku o 25 až 35 %, můžeme skončit s o 25 % nižším rizikem infarktu a mrtvice a dalších kardiovaskulárních příhod. Toto zjištění bylo považováno za poslední hřebíček do solné rakvičky, neboť vyřešilo zbývající námitku vůči celkovému omezení soli. Byla to první studie, která prokázala nejen snížení krevního tlaku, ale i snížení tvrdých koncových výstupů – morbidity a mortality – díky snížení příjmu sodíku ve stravě. Věc uzavřená, 2007. Ale když jsou v sázce miliardy dolarů, případ není nikdy uzavřen. Stačí sledovat tiskové zprávy Solného institutu. Tak třeba zpráva Ústavu lékařství, která říká, že omezení sodíku může způsobit poškození u některých pacientů s dekompenzovaným městnavým srdečním selháním. Analýza těchto studií byla stažena z obavy, že údaje mohly být zfalšované. Ale je jistě možné, že lidé s vážným srdečním selháním, kteří již tak mají díky lékům silně sníženou hladinu soli, patrně nebudou z dalšího omezení sodíku profitovat, ale pro velkou většinu obyvatelstva se nic nemění. A co takhle nová studie publikovaná v časopise American Journal of Hypertension, která tvrdí, že množství soli, které konzumujeme, je v pořádku. Poukazují na křivku ve tvaru U, kde příliš mnoho sodíku je špatně – ale příliš málo by také mohlo být špatně? Ovšem lidé, kteří se méně zabývají zájmy solného průmyslu a více zájmy srdce, si povšimli, že tyto studie byly vysloveně chybně interpretovány, což vyvolává zbytečné kontroverze a zmatek. V zásadě jde o tři problémy: chyby měření, společně se vyskytující faktory a obrácená kauzalita. Všechny tyto údaje pocházejí ze studií, které nebyly navrženy tak, aby posoudily vztah mezi sodíkem a kardiovaskulárními onemocněními a inklinovaly k použití chybných odhadů množství sodíku, z toho prostého důvodu, že je těžké udělat větší množství odběrů moči za 24 hodin, což je potřebné pro dobré měření. A v USA mnozí z těch, kteří jedí méně soli, prostě celkově méně jedí, možná proto, že jsou nemocní, takže není divu, že mají vyšší úmrtnost. Takže sestavte tyto studie dohromady a uvidíte jen, že kdo se hloupě ptá, dostane hloupou odpověď. Ale proč by to dělali – tvrdí, že nemají žádné střety zájmů? Ale když byli autoři konfrontováni s důkazy ukazujícími, že alespoň jeden ze spoluautorů obdržel od Solného institutu tisíce dolarů, řekli na to, že „v posledních 12 měsících od nich nedostali více než 5 000 dolarů,“ tak se tedy vykroutili z toho, aby nemuseli přiznat konflikt zájmů. Pokud se místo toho podíváte pouze na studie, kde dělali staré zlaté 24hodinové odběry u zdravých lidí, aby se předešlo obrácené příčinné souvislosti a působení současně se vyskytujících faktorů, křivka potom vypadá takto: kontinuální snižování míry kardiovaskulárních onemocnění, jako jsou srdeční příhody a mrtvice, zároveň s poklesem hladiny sodíku. 17% zvýšení rizika kardiovaskulárních onemocnění s každým gramem sodíku denně. A to se týká lidí bez vysokého krevního tlaku, u kterých bychom očekávali, že přínos bude ještě větší. Naneštěstí média tyto závěry všeobecně dezinterpretovala a vyvolala tak falešný pocit kontroverze, čímž došlo ke zmatení veřejnosti. Ale nebyla to jen média. Při publikování článků na toto téma v některých z nejprestižnějších lékařských časopisů na světě byste neočekávali, že budou napsány lidmi, kterým solný průmysl vyplácí osobní poplatky. Ovšem než dostala peníze od Solného institutu, tato autorka přijímala peníze od Tabákového institutu a často figurovala jako odborný svědek v obhajobě společnosti Phillip Morris a dalších tabákových firem. Takže jestli ona píše příspěvky do New England Journal of Medicine o soli, můžete na tom vidět rozsah vlivu průmyslu. Šéfredaktor časopisu American Journal of Hypertension sám pracoval mnoho let jako konzultant pro Solný institut.  
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Images thanks to JD Hancock via Flickr.

dopady průmyslové výroby / Finsko / hypertenze / Japonsko / kardiovaskulární onemocnění / kardiovaskulární zdraví / kouření / krevní tlak / ledvinové kameny / léky / mrtvice / obezita / onemocnění ledvin / rakovina / rakovina plic / rakovina žaludku / sodík / srdeční onemocnění / sůl / tabák / úmrtnost / vysoký krevní tlak / zdravé kosti / zdravé ledviny / zdravé srdce / zelenina