V čem najdeme taurin a který zdroj je nejlepší

Jaký je nejzdravější jídelníček?

Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.

V čem najdeme taurin a který zdroj je nejlepší

Porovnávám cenu, dostupnost a bezpečnost různých rostlinných, živočišných a doplňkových zdrojů taurinu.

28. 4. 2026

Sdílet toto video

Potraviny obsahující největší množství taurinu pocházejí z moře, především mořské řasy a měkkýši (mušle). Zde to máte graficky znázorněno, takže vidíte, jak si měkkýši stojí v porovnání s jiným masem. Nicméně nejkoncentrovanějším zdrojem je sušená řasa nori, nori plátky používané na výrobu sushi. Naopak suchozemské rostliny obsahují zanedbatelné množství. Zaměřením čistě jen na zvýšení příjmu taurinu ze stravy riskujeme, že se náš jídelníček bude ubírat špatným směrem, protože s lidským zdravím a dlouhověkostí se pojí strava bohatá na rostliny. Ostatně energetické nápoje také obsahují taurin, ale hojná konzumace nápojů Monster, Red Bull, Rockstar a Cocaine pravděpodobně nebude nejlepší volbou. Nejlepší možností by pravděpodobně bylo jíst zdravou rostlinnou stravu a užívat taurin v doplňcích stravy. Je to tak jednoduchá molekula, že ji lze levně syntetizovat. Můžete si zakoupit čistý taurin v prášku. Zde vidíme, jak to vychází. Můžeme začít u koncentrace. Čistý taurin má pochopitelně nejvíce, pak sušená řasa nori, pak průměr ze škeblí, ústřic, slávek a hřebenatek, pak průměr z devíti energetických nápojů, pak ryby, včetně nejbohatšího rybího zdroje, pražmy žlutoploutvé a jednoho z nejchudších, tuňáka. Pak je tu průměr pro kuřecí, hovězí a vepřové maso. Nori působí slibně, než vám dojde, jak je lehká. Pro získání gramu taurinu byste museli sníst deset porcí denně, což je asi 40 plátků řasy nori. I kdyby to váš žaludek zvládl, překročili byste doporučený denní příjem jódu. Nejjednodušším způsobem získání gramu taurinu by bylo spolknout čtvrt čajové lžičky čistého taurinu. Jedna plechovka energetického nápoje by také stačila, ale tam je zase problém s přidanými cukry a umělými sladidly. Dvě porce mušlí denně je hodně mušlí, ale rozhodně je to proveditelné. Je to jednodušší než sníst osm porcí ryb denně nebo 18 porcí masa suchozemských zvířat. Zde je cenové porovnání. Zde taurin v prášku skutečně vyniká. Při koupi velkého balení vás vyjde třeba jen na 20 haléřů za den, takže je 50x levnější než druhá nejlepší volba. Pro účely tohoto srovnání jsem použil kombinaci konzervovaných a čerstvých mušlí. Pokud byste kupovali jen konzervované, pak by to bylo levnější, asi kolem padesáti korun denně. Co se týče nasyceného tuku a cholesterolu, mušle jsou extrémně libové. Ačkoliv podle výživových doporučení bychom měli příjem cholesterolu ze stravy udržovat co nejnižší, 90 je méně, než najdeme v polovině vaječného žloutku. Někdo má problém s alergiemi. Měkkýši jsou dokonce nejčastějším typem potravinové alergie v USA, postihuje zhruba 1 z 35 lidí, ovšem podle použité metody diagnostiky to může být až 1 z 10. Alergie na maso suchozemských zvířat jsou vzácné, pokud vás nekousl určitý typ klíštěte vyvolávající alergie. Nákaza patogeny z potravin může být také problémem, zejména proto, že mušle jako ústřice jsou někdy konzumovány syrové. Obvykle je to jen gastroenteritida, ale občas se může rozvinout i ve vážné infekce. Mušle se živí filtrováním vody, takže zachycují a koncentrují patogeny ze svého prostředí. Většina nákaz je ve skutečnosti způsobena lidskými patogeny z výkalů vyplavených se splašky do vody nebo vypouštěných z toalet na lodích. Nikdy mě to vlastně nenapadlo, ale většina posádek lodí sklízejících ústřice svůj odpad prostě hází přes palubu, což se muže obrátit proti nim. Jak běžná je kontaminace mušlí patogeny z lidských výkalů jako třeba noroviry, které jsou nejběžnější příčinou gastroenteritidy z jídla? Téměř jeden ze tří vzorků mušlí byl kontaminován výkaly tak, že byl schopen vyvolat infekci. Většina konzumentů ignoruje skutečnost, že mušle obvykle pocházejí z míst znečištěných neošetřenými lidskými splašky. Nicméně kontaminaci výkaly najdeme také v 85 procentech maloobchodního mletého hovězího a krůtího masa a v polovině kuřecího a třetině vepřového. Naštěstí je toto maso tepelně upravováno. Navzdory tomu mají kontaminované drůbeží výrobky na svědomí nejvíce úmrtí na otravu z jídla, nikoliv mořské plody. Navíc kdykoliv je řeč o vodním potravním řetězci, zazní průmyslové znečišťující látky. Znečištění oceánů je široce rozšířený a zhoršující se problém. Mezi znečišťující látky patří toxické těžké kovy jako rtuť, dále mikroplasty a průmyslové toxiny jako PCB. Ano, mušle konzumujeme déle než sto tisíc let, ale tehdy naše vody ještě nebyly tak znečištěné. Mušle pumpují a filtrují tak velké objemy vody v rámci procesu příjmu potravy, že zkrátka nahromadí hodně kontaminujících látek jako těžké kovy. Konzumace kontaminovaných mušlí proto může vést k neurologickým a vývojovým vadám, reprodukčním a trávicím poruchám a v extrémních případech i k úmrtí. To zní trochu extrémně. Řeč je o kontaminaci toxiny z řas. Při filtračním krmení mohou mušle pozřít toxické řasy vytvářející stovky různých přírodních toxinů. Mušle proto mohou tyto toxiny nahromadit a předat je dále – spotřebitelům. Ačkoliv o nich mluvíme jako o toxinech z mušlí, ve skutečnosti nepochází od mušlí samotných o nic více než lidské fekální viry, které v nich též nacházíme. Když lidé pozřou různé toxiny nahromaděné v mořských plodech, mohou vznikat různé syndromy z otravy. Existuje paralytická otrava mušlemi, amnézická otrava mušlemi, neurotoxická otrava mušlemi a průjmová otrava mušlemi. Co se týče příznaků, mohou zahrnovat bolesti břicha, zvracení, průjem, silné bolesti hlavy, zmatenost, podrážděnost, ospalost, ztrátu paměti, kóma, ztrátu koordinace, nadměrné škrábání, třesy, srdeční arytmie, záchvaty, letargii, inapetenci, což je pro mě neznámý výraz pro nechutenství, slepotu, svalové záškuby, změny chování, křeče a smrt někdy během pár hodin. Žádné protijedy neexistují. Někdy mohou neuropsychologické potíže přetrvat celé roky. Některé z toxinů mohou být karcinogenní a spojené s celou škálou různých rakovin. Mohlo by to pomoci vysvětlit kohortové studie, které nalezly spojitosti mezi rakovinou tlustého střeva a konzumací mušlí a krevet. Samozřejmě za tím mohou být také průmyslové znečišťující látky. Špatnou zprávou je, že toxické sinicové „vodní květy“ jsou stále častější kvůli změně klimatu. Dobrou zprávou je, že Úřad pro kontrolu potravin a léčiv zavedl dozorčí program pro testování na přítomnost toxinů. Takže regulační limity existují. Naneštěstí navzdory přísným regulačním limitům chránícím lidi před akutní otravou máme stále více důkazů naznačujících významné dopady na zdraví při opakovaném vystavení amnezickému neurotoxinu známého jako kyselina domoová dokonce i v množství nižším než jsou současné bezpečnostní limity. Například lidé na severozápadě USA konzumující mnoho břitek jedlých s údajně bezpečnými hladinami mají zvýšené riziko klinicky významných potíží s pamětí. Mají pětkrát až šestkrát větší pravděpodobnost problémů s každodenní pamětí, například že musí kontrolovat, jestli něco skutečně provedli, nebo zapomínají ostatním říci něco důležitého, nebo zkrátka na denní bázi zapomínají. Toxin není ovlivněn vařením a „velmi vysoká“ spotřeba znamenala už 15 a více mušlí za měsíc. Stát Washington proto svým obyvatelům říká, aby jedli méně než tolik. Pokud však chcete dosáhnout gramu taurinu denně, musíte sníst 10 mušlí denně, tedy 300 za měsíc. Z toho plyne, že dokonce i v množství považovaném dle platné legislativy za „bezpečné“ mohou toxiny z řas proměnit mušle v ne zrovna nejlepší zdroj pro doplnění taurinu.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org