Pokud vezmete jakoukoliv rostlinu, spálíte ji na popel, popel vysypete do hrnce s vodou, zamícháte, sesbíráte pěnu a necháte odpařit vodu, zůstane vám v hrnci vrstva bílé látky, které se říká potaš (uhličitan draselný). Ta se od úsvitu historie používala na vše od výroby mýdla a skla přes hnojivo až po bělidlo. Teprve v roce 1807 byl objeven nový prvek přítomný právě v této zásadě rostlinného původu, v potaši (původ slova z anglického pot = hrnec a ash = popel). Nazvali ho proto potasium, draslík. Jde o pravdivý příběh, o kterém se zmiňuji jen proto, abych zdůraznil, co je nejkoncentrovanějším zdrojem draslíku v naší stravě: rostliny. Každá buňka v našem těle draslík vyžaduje ke správnému fungování. Po dlouhá období jsme jedli tolik rostlin, že jsme z každodenní stravy získávali asi 10 000 miligramů draslíku. Dnes máme štěstí, pokud se nám podaří dosáhnout na 3 000 miligramů. Méně než 2 % Američanů dosáhne na doporučený minimální denní příjem, 4 700 miligramů denně. Pokud chcete dosáhnout na postačující příjem, jako průměrný Američan byste museli sníst asi 5 banánů denně navíc. Strava 98 % Američanů neobsahuje dostatek draslíku; především proto, že tito lidé nejedí dostatek rostlinných potravin.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Images thanks to Fir0002 and Evan-Amos via Wikimedia; National Portrait Gallery, London: NPG 2546; and Sam Wilkinson

banány / draslík / ovoce / standardní strava / výživová doporučení / zelenina