Olovo, nebezpečný neurotoxin, bylo do 50. let minulého století skryto hluboko v zemi. Avšak díky používání olovnatého benzínu zamořilo celou naši planetu. Jen těžko vymyslíte lepší způsob, jak intoxikovat celou populaci: všudypřítomnost jedu zajistíte jeho šířením z mobilních zdrojů. Tak se pokryje veškerý povrch okolního prostředí. Celkem se rozšířilo 5 milionů tun olova. Více než tuna olova ročně kontaminovala každou rušnější ulici a olovo se postupně všude ukládalo po desetiletí. Avšak díky regulačním předpisům se od 70. let do vzduchu uvolňuje méně olova. Tím, že se snížilo používání olova, snížilo se i jeho množství v naší krvi. Procentuální podíl olova v krvi dětí, u nichž byly hladiny zvýšené, poklesl o 98 %. Samozřejmě, výraz „zvýšený“ je relativní. Před rokem 1970 byla toxická hladina olova v krvi stanovena na 60 μg /dl a vyšší, ale tato mezní hodnota se postupně snižovala na 40, pak 30, 25 a 10 μg /dl. Úrovně olova dříve považované za bezpečné či pro děti nevýznamné se ukázaly být rizikovými pro rozvoj kognitivních a behaviorálních problémů. V současné době se za zvýšenou hodnotu považuje koncentrace vyšší než 5 μg /dl, ale hodnoty pod 5 μg /dl jsou považovány za normální. Co však znamená „normální“ úroveň? Prakticky všichni obyvatelé průmyslových oblastí mají v kostech depozita olova, jejichž hodnoty jsou mnohonásobně vyšší než u našich předindustriálních předků. Pokud navštívíte muzeum a otestujete množství olova u lidí ze starověku, kteří byli pohřbeni před tisíciletími, budou jejich hodnoty tisíckrát nižší ve srovnání s dnešními lidmi. To ukazuje, že u většiny obyvatel USA jsou patrné některé dysfunkce způsobené otravou olovem díky jeho dlouhodobému a nadměrnému používání v průmyslu. Toto je grafické znázornění: kde každá tečka představuje 40 mikrogramů olova. Množství olova na ilustraci vpravo ukazuje jasnou otravu olovem, kdy navíc dochází ke zdvojnásobení bolesti, zatímco prostřední zobrazení ukazuje množství olova u běžného občana USA. Vlevo pak vidíte množství olova detekované u lidí v předindustriální době. Lékařské a výzkumné společnosti ale nevzaly v úvahu, že srovnáváme pouze tyto dvě skupiny, tedy lidi s otravou, a ty, kteří mají „normální“ koncentraci olova, označovanou dnes za „velmi nízkou“. Nová data, týkající se toho, co je pro nás přirozené, ukazují, že „normální“ hladiny olova u lidí rozhodně nejsou nijak nízké, ale představují nadměrné překročení hodnot, a to až tisícinásobně. Je nutné si uvědomit, že žádná hladina olova není bezpečná, a dokonce i současné „nízké“ hladiny po expozici u dětí jsou spojeny se zhoršením neurologického vývoje, včetně snížení IQ. Ještě horší by to mohlo být, kdybychom neomezili olovnatý benzín. Díky poklesu hladin olova (od 70. let), předškoláci narození v 90. letech měli IQ o 2-5 bodů vyšší než děti, např. jako já, narozené před rokem 1976. Vidíme, že naše děti a vnoučata jsou v technologiích takoví odborníci, a je těžké s nimi držet krok. Z části může být důvodem i fakt, že jejich mozek nebyl poškozen olovem jako ten náš. Pro zemi to potenciálně představuje přínos stovek miliard dolarů díky vyšší produktivitě, protože dětský mozek neutrpěl výrazným poškozením. Pokud se vám zdá, že IQ dětí vzrostlo jen nepatrně, vezměte v úvahu, že i malý posun IQ může vést k 50% nárůstu počtu mentálně retardovaných dětí, respektive že miliony dalších pak potřebují speciální vzdělání a služby. Odstranění olova z benzínu v USA může být považováno za velkých úspěch v oblasti veřejného zdraví 20. století, který ale málem nenastal. Obrovský tlak průmyslu vedl k umlčování, dokonce i zastrašování vědců a lékařů, kteří se odvážili označovat olovo za nebezpečné a rizikové. Vědci a zdravotníci čelili obrovské opozici, ale nikdy neztratili ze zřetele svou povinnost chránit veřejné zdraví. V tomto ohledu byli také dva mladí lidé pracující pro EPA plní ideálů. EPA byla nová organizace, která v boji s průmyslem hrála klíčovou roli. Její zaměstnanci popisují svou naivitu ve věci týkající se přístupu Washingtonu. Vzpomínají, že jim bylo zdůrazňováno jejich mládí a jejich nezkušenost byla uvedena jako důvod odmítnutí jejich návrhů. Při pohledu zpět však právě jejich mládí a nezkušenost byly tím, co jim pomohlo postavit se miliardového průmyslu. „Díky mládí nám nedocházelo, proč by regulace měla být nemožná.“
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Motion graphics by Avocado Video. Image credit: Cpl. Juan D. Alfonso via US Marine Corps. Image has been modified.

bezpečnostní limity / děti / dopady průmyslové výroby / kognice / olovo / těžké kovy / zdravý mozek / životní prostředí