Ačkoliv často slýcháme, že je nějaký nový lék proti rakovině nazýván jako revoluční, průlomový, tak většina poskytuje mnohem skrovnější přínosy. V mém poslední videu jsem citoval nedávný úvodník v časopise Journal of the National Cancer Institute, ve kterém autoři naznačili, že většina nových léků proti rakovině vůbec nemá smysluplné klinické přínosy. Tak alespoň doufám, že pokud se později léky ukáží být neúčinné, tak je stáhnou z trhu, viďte? Ne! Ani když studie po uvedení na trh ukáží, že nové léky nemají žádné klinicky významné přínosy v porovnání nejen se staršími léky, ale i s ničím, tzn. s placebo pilulkou, tak většině léků na chemoterapii zůstane schválení FDA a setrvají na trhu. Dokonce i za stejně nehorázné ceny. Nejdražší zkoumaný lék stál ročně v přepočtu 4,1 milionu Kč. Přitom přežití vůbec nezlepšil a kvalitu života dokonce zhoršil. 4,1 milionu Kč, jen abyste se cítili hůře a nic dobrého tím nezískali. Proč platit byť haléř za léčbu, která vám nepomůže?  A i když náhodou přežití zlepší, co to vlastně znamená? Současným trendem ve farmaceutickém průmyslu je navrhovat rozsáhlé studie, které umí detekovat statisticky významné, ale často nicotné rozdíly ve výsledném přežití. Podívejte se například na tuto slavnou studii. Po přidání druhého léku, erlotinibu, k léku gemcitabinu u pacientů s pokročilou rakovinou slinivky břišní došlo významnému prodloužení přežití. Ano, sice trpěli více vedlejšími účinky, ale účinek nebyl jen zmenšení nádoru. Žili významně delší dobu. Placebo skupina přežila jen 5,91 měsíců, zatímco skupina s přidaným lékem přežila… 6,24 měsíců? Počkat. Oni žili jen o třetinu měsíce déle? To je jen 10 dní. Všechny ty vedlejší účinky a náklady jen pro 10 dní navíc? Proto by lékaři neměli používat statistický žargon jako „významné zlepšení přežití“, když informují pacienty o přínosech nové léčby. Když pacienti zaslechnou slovo „přežití“, nenapadne je, že by to byl jen týden a půl.  Když shrnete všechny nové léky pro chemoterapii schválené v posledních dvanácti letech, tak průměrné celkové prodloužení přežití bylo 2,1 měsíce. Dva měsíce jsou dva měsíce, nechci to nijak shazovat, ale dle průzkumů se ukazuje, že pacienti očekávají mnohem více. Je neuvěřitelné, že tři čtvrtiny pacientů s metastazující rakovinou plic nebo kolorektální rakovinou nerozuměli tomu, že jejich chemoterapie velmi pravděpodobně rakovinu nevyléčí. Je to sice primární způsob léčby, ale nevede k uzdravení. Jen vám zaopatří pár týdnů nebo měsíců navíc. Proč o tom většina pacientů nevěděla? Podle výzkumníka nešlo o nadbytek optimismu. Byli uvedeni v omyl, že jim nabídnutá léčba dává naději na vyléčení. Což není pravda. Tím je pacientům odebrána možnost zvážit rizika a přínosy a učinit vlastní rozhodnutí o svém vlastním těle.  Když se zeptáte pacientů s rakovinou, tak většina chce alespoň rok a půl, aby překousla vedlejší účinky. Což nám říká, že většina pacientů s rakovinou by si nezvolila chemoterapii, kdyby věděla, jak malý přínos jim poskytne. Ale podívejte, každý je jiný. Jeden dotázaný pacient řekl, že týden života navíc by mu za to stál. Jiný řekl, že by do chemoterapie nešel ani kvůli dvěma letům navíc. Nechtěl, aby mu cokoliv narušovalo kvalitu života, který mu ještě zbývá. Každopádně si lidé zaslouží znát pravdu. Podle mě dost vypovídá, že samotní onkologové a sestry z onkologie nejsou příliš ochotni osobně podstoupit intenzivní chemoterapii kvůli související toxicitě pro tělo. Většina léků je cytotoxická, což znamená, že fungují zabíjením rakovinných buněk. Jenže u toho zničí i některé zdravé buňky jako vedlejší škodu. Proto léky mohou poškodit naše nervy, způsobit nevratné srdeční selhání, sloupat nám sliznice střev a poškodit imunitní systém.  Farmaceutické společnosti však často zlehčují rizika. Například u tohoto léku proti rakovině prsu píšou, že má přijatelné profily vedlejších účinků pro většinu pacientek. Nebo tento lék proti rakovině slinivky břišní má prý zvládnutelný a převážně napravitelný bezpečnostní profil. Tyto studie byly vydány v předních lékařských časopisech. Čtenáři by přirozeně tato prohlášení považovali za pravdivá. Když se však skutečně podíváte na získaná data, tak počet vážných až život-ohrožujících vedlejších účinků byl dvojnásobný až pětinásobný u toho nového léku na rakovinu prsu. A zvládnutelné a převážně dočasné vedlejší účinky zjevně neodkazovaly na případy, kdy lék člověka přímo zabil. Líbí se mi, že autoři zahrnuli i malou nápovědu. Přijatelná toxicita. Přijatelná pro koho? Zvládnutelné? Vážné potíže a úmrtí nikdy nelze nazvat zvládnutelnými. A proveditelné? Kdo by se hlásil o lék, jehož toxicita by byla objasněna jen slovem proveditelná? Příznivý? V porovnání s čím? Tolerovatelný? To si musí rozhodnout pacient. Jakýkoliv lék zabíjející lidi lze těžko považovat za bezpečný.  Přesto mohou pacienti usoudit, že jim to za to stojí. U některých druhů rakovin jsme dosáhli velkého pokroku. Například rakovina varlat. Máte šanci vyšší než jedna ku třem, že vám chemoterapie umožní přežít přinejmenším pět let. Stejně tak u Hodgkinovy choroby, relativně vzácného typu lymfomu. I když se však výzkumníci pokusili stát na optimističtější straně a trochu nadhodnotit přínosy, tak u většiny běžných druhů rakoviny - tlustého střeva, plic, prsu, prostaty - vycházely šance na přežití spíše jen okolo 1-2 %. 


© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Motion graphics by Avo Media.

chemoterapie / FDA / lymfom / Národní institut pro výzkum rakoviny / rakovina / rakovina plic / rakovina prostaty / rakovina prsu / rakovina tlustého střeva / rakovina varlat / vedlejší účinky / zdravý muž