Jestliže nejíte dostatek sacharidů, je vaše tělo nuceno spalovat více tuku. Nicméně, tento nárůst spalování tuku je často nesprávně chápán jako vyšší míra spalování uloženého tělesného tuku. To však ignoruje skutečnost, že se na keto dietě se zvyšuje také příjem tuků. Otázkou je, co se stane s celkovou zásobou tělesného tuku. Vanu nemůžete vyprázdnit tím, že rozšíříte odtok, ale zároveň zesílíte přítok z kohoutku.  Nicméně zastánci nízkosacharidové stravy měli svou teorii, takzvaný sacharidovo-inzulínový model obezity. Zastánci diet s nízkým obsahem sacharidů, ať už se jedná o ketogenní dietu nebo jen mírnější omezení příjmu sacharidů, přišli s myšlenkou, že snížené vylučování inzulínu vede k menšímu ukládání tuku. Takže i když jíte více tuku, na těle by se ho mělo uložit méně. Takže kdybychom spalovali více a ukládali méně, šlo by o dokonalou kombinaci pro odbourávání tuků. Tak alespoň zněla teorie. K dobru jim však musím přičíst, že nezůstali jen u hloubání a rozhodli se teorii skutečně otestovat. Gary Taubes proto založil Nutrition Science Initiative, která měla zafinancovat výzkum s cílem potvrdit sacharidovo-inzulínový model obezity. Gary Taubes je novinář, který napsal v roce 2002 kontroverzní článek do časopisu New York Times Magazine s názvem: „Co když to všechno byla jen velká a silná lež.“ Článek se pokoušel obrátit naruby dosavadní přesvědčení o tom, jak má vypadat zdravá strava. V článku se psalo o prospěšnosti Atkinsovy diety a tedy třeba i hamburgeru se sýrem a slaninou bez pečiva. Tvrzení autor zakládal právě na sacharidovo-inzulínovém modelu. (Převážná část knihy od Niny Teicholz, „Velké tučné překvapení,“ je jednoduše recyklací dřívější práce Taubese.) V reakci na to ho někteří z těch výzkumníků, které v článku Taubes citoval a tvrdil o nich, že s tezí souhlasí, obvinili z překrucování jejich vlastních slov. „Ten článek byl neuvěřitelně zavádějící,“ řekl jeden z nich. „Byl jsem zděšen.“ „Chytil se jednoho podivného, malého nápadu a udělal z něj velkou věc. Lidé mu to uvěřili,“ řekl další z nich. „Jaká to pohroma.“ Na tom, co říkají lidé, však nezáleží. Záleží jen na tom, co říká věda. Taubes získal 40 milionů dolarů pro svou Nutrition Science Initiative, aby mohl světu dokázat, že díky ketogenní stravě lze zhubnout více tuku. Uzavřeli smlouvu s uznávaným výzkumníkem z National Institutes of Health, Kevinem Hallem, a spolu s ním studii provedli. Sedmnáct mužů s nadváhou bylo prakticky zavřeno na takzvaném metabolickém oddělení po dubu celých dvou měsíců. Toto opatření mělo umožnit výzkumníkům převzít úplnou kontrolu nad stravou účastníků. První měsíc účastníci konzumovali běžnou stravu s vysokým podílem sacharidů (50 % sacharidů, 35 % tuku, 15 % bílkovin), druhý měsíc přešli na nízkosacharidovou a ketogenní stravu (pouze 5 % kalorií ze sacharidů, 80 % z tuku). V obou skupinách měli účastníci totožný denní kalorický příděl. Pokud by kalorie měly nehledě na svůj původ stejný účinek, pak by z hlediska ztrát nadbytku tuku neměl být zaznamenán žádný rozdíl mezi běžnou a ketogenní stravou. Kdyby měl Taubes pravdu, pokud by se z kalorií z tuku z nějakého důvodu méně tloustlo, pak by účastníci na ketogenní stravě hubli rychleji. Místo toho se v této studii financované samotným Nutrition Science Initiative stalo to, že se rychlost odbourávání tělesného tuku na ketogenní stravě zpomalila. Počkat, proč si tedy lidé myslí, že keto dieta funguje, když ve skutečnosti zpomaluje odbourávání přebytečného tuku? Pokud byste se podívali pouze na údaje z osobních vah, pak by se ketogenní strava jevila jako velmi účinná. V průběhu dvou týdnů předcházejících ketogenní stravě, tedy při konzumaci běžné stravy, účastníci hubli asi 400 gramů týdně. Po přechodu na ketogenní začali zrácet na váze 1,5 kilogramu týdně. Jenže skutečný děj v jejich tělech svědčil o něčem zcela jiném. Ztráta tělesného tuku se zpomalila o více než polovinu. Většinu z toho, co účastníci ztratili na váze, představovala totiž voda. Důvod, proč začali spalovat méně tuku na ketogenní stravě, je patrně to, že bez upřednostňovaného paliva, tedy sacharidů, začalo jejich tělo spalovat více ze svých vlastních bílkovin. A přesně to se stalo. Přechod na ketogenní stravu způsobil, že účastníci hubli méně tuku, ale zato více ostatní hmoty – ztráceli více svalů. To by mohlo pomoci vysvětlit, proč lidé cvičící CrossFit po přechodu na ketogenní stravu ztratili až 8 % svalů na nohou. Vastus lateralis je největší sval na noze a právě ten se sportovcům na ketogenní stravě zmenšil o 8 %. Ano, účastníci studie začali na ketogenní stravě spalovat více tuku, ale zároveň ho jedli o tolik více že nakonec začali více tuku také nabírat. Nižší hladiny inzulínu je před tím neochránily. To je „diametrálně odlišný“ výsledek, než ten, který keto komunita očekávala. A to jsou slova toho muže, kterému zastánci zaplatili, aby se pokusil teorii ověřit. Slovy vědy, sacharidovo-inzulínový model „v experimentálním ověření selhal.“ Ve světle tohoto „experimentálního zfalšování“ teorie o nízkosacharidovém stravování se pak celá Nutrition Science Initiative zhroutila… Nicméně z údajů z daňových přiznání lze vyčíst, že si Taubes a spoluzakladatel iniciativy naplnili kapsy odškodněními ve výši několika miliónů dolarů.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Image credit: Ted Eytan via flickr. Image has been modified. Motion graphics by Avocado Video

Atkinsova dieta / bílkoviny / diety / hubnutí / inzulín / kalorie / ketodieta / ketony / nízkosacharidové diety / obezita / tělesný tuk / tuky / zdravé svaly