Předsudky a nenávist vůči lidem s nadváhou

Jaký je nejzdravější jídelníček?

Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.

Předsudky a nenávist vůči lidem s nadváhou

Jak častá je stigmatizace osob s nadváhou ve zdravotnictví?

18. 8. 2022

Sdílet toto video

Hmotnostní stigma je bráno za poslední „akceptovanou“ formu předpojatosti a je bezuzdnou diskriminací a stereotypizací lidí s nadváhou. Padesát žen s nadváhou bylo požádáno o vedení deníku a zapisování všech situací, kdy se cítily stigmatizovány za svou váhu. Za jediný týden bylo zaznamenáno více než tisíc takových událostí. Žena s nadváhou může očekávat, že ji budou šikanovat třeba narážkami a nadávkami, že narazí na fyzické překážky (například se nevejde na veřejné sedačky), nebo bude přímo diskriminována (například se k ní bude hůře chovat personál v restauracích a obchodech) v průměru třikrát denně. Obézní muži uvádějí třikrát méně případů diskriminace než ženy stejné hmotnosti. Zažijí nepříjemnou situaci třeba jen jednou za den. A není to žádná paranoia. Do studií byli vybráni profesionální herci, kteří se měli hlásit jako zájemci o zaměstnání. Když se přestrojili pomocí speciálních hollywoodských převleků a vycpávek za lidi s nadváhou, tak byli mnohem více diskriminováni, než když se prezentovali se svou normální váhou. Tato předpojatost při najímání zaměstnanců byla obzvláště cílena na ženy s nadváhou, mnohem více než na muže s nadváhou. Postoje lze prozkoumat také pomocí dotazníků. Při porovnání 16 různých stigmatizovaných sociálních skupin, jako jsou homosexuálové a lidé bez domova, jen lidé závislí na drogách a kuřáci dopadli hůře než obézní jedinci z hlediska míry odporu. Výzkumníci však poznamenali, že tam byla i jedna zajímavá remíza, obézní lidé byli „vnímáni stejně odpudivě jako politici“. Hmotnostní stigma začíná v překvapivě nízkém věku. Už děti ve věku tří let popisují své spolužáky s nadváhou jako „zlé“, „hloupé“, „lenivé“ a „ošklivé“. Pak je tu ta slavná studie z roku 1961. Děti na letních táborech s pestrou účastí z různých sociálních, kulturních a etnických skupin v Kalifornii, Montaně a New Yorku byly požádány, aby seřadily následující obrázky do pořadí podle toho, jak se jim zobrazený člověk líbí. Na obrázcích bylo dítě s berlemi a ortézou na noze, dítě na vozíku, dítě s chybějící rukou, dítě se znetvořeným obličejem a obézní dítě. V každé skupině testovaných dětí byla až pozoruhodná uniformita odpovědí. Obézní dítě pokaždé skončilo na posledním místě. Jenže to byla jiná doba. V roce 2003 výzkumníci provedli opakování po 40 letech. Studie byla zopakována a výsledek je poznat už z názvu: „Stigmatizace obézních dětí se zhoršuje“. Obézní dítě bylo ještě méně oblíbené! Odpovídá to trendům napříč společností, jelikož došlo k téměř 70% nárůstu vnímané hmotnostní diskriminace při porovnání záznamů z celonárodních průzkumů z poloviny devadesátých let a novějších dat. Postoje učitelů tomu nijak nepomáhají. Více než čtvrtina učitelů a dalších zaměstnanců školy si myslí, že stát se obézním je „jedna z nejhorších věcí, které se člověku mohou stát“. I rodiče mohou mít předsudky a méně podporovat ve studiu na univerzitě dcery s nadváhou než jejich štíhlejší sourozence. Dva přední výzkumníci zaměření na obezitu se vyjádřili takto: „Obzvláště silným vyjádřením předpojatosti je situace, kdy rodiče diskriminují své vlastní děti.“ A co lékaři? V jednom reprezentativním národním průzkumu bylo zjištěno, že více než polovina lékařů nahlížela na obézní pacienty jako na „nešikovné, neatraktivní, škaredé a neposlušné.“ Asi čtvrtina zdravotních sester souhlasila nebo silně souhlasila s tvrzením: „Péče o obézního pacienta mě obvykle znechucuje.“ Taková nevraživost může mít vážné zdravotní důsledky pro ty, kteří péči potřebují nejvíce. Obézní ženy mají například vyšší riziko rozvoje rakoviny děložního čípku, endometria a vaječníků, zároveň však nejsou tak často vyšetřovány. Morbidně obézní pacienti mají jen poloviční šanci, že se jim dostane doporučených gynekologických prohlídek. Částečně za tím stojí vyhýbání se vyšetření ze strany pacienta, nicméně někteří lékaři obézní pacienty zkrátka odmítají. Noviny Sun Sentinel provedly průzkum gynekologických praktik na Floridě a zjistily například, že jeden ze sedmi gynekologů odmítá vyšetřovat těžší ženy. Váhový limit pro příjem nových pacientek si stanovili v některém případě už na 90 kg. Dokonce i lékaři přijímající obézní pacienty jim nevěnují dost pozornosti. Lékaři randomizovaní k tomu, že dostali zdravotní dokumentaci pacienta s migrénou, který byl prezentován jako průměrně vážící, s nadváhou, nebo obézní, řekli, že by věnovali obéznímu pacientovi o 28 % času méně. A věnovaný čas ani není kvalitním. Nahrávky z návštěv u lékařů odhalily, že si lékaři budují menší citovou vazbu k pacientům s nadváhou. I specialisté na obezitu vykazují stále explicitnější protiobézní postoje. Od průzkumu z roku 2001 do dalšího z roku 2013 došlo ke zhoršení. Specialisté na obezitu označovali tlusté lidi jako výrazně „více líné, hloupé a bezcenné“. Dokonce i v lékařské literatuře najdeme texty, jako je tento, zde příklad z Annals of Internal Medicine. „Obezita je zločinem proti estetice - je škaredá.“ Dobré je, že jsou alespoň schopni skrývat své opovržení. Ve studii nazvané „Obézní pacienti přeceňují projevy respektu u svých lékařů“ je vidět, že navzdory negativnímu postoji lékařů vůči svým obézním pacientům, ti sami vyjadřují spokojenost se svými poskytovateli zdravotní péče. Závěr výzkumníků: „Ačkoliv lékaři svou roli hrají dobře, nedostatek skutečného respektu naznačuje, že autentičnost vztahu pacienta a lékaře je potřeba zpochybňovat.“

© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org