VSED: Přínos půstu pro ukončení života

Jaký je nejzdravější jídelníček?

Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.

VSED: Přínos půstu pro ukončení života

Dokonce i v hospici s vynikající paliativní péčí někteří stráví poslední měsíce v nezvladatelném utrpení. Co lze dělat v místech Spojených států, kde je lékařem asistované umírání zakázáno?

15. 2. 2024

Sdílet toto video

V ideálním světě by snad každý pacient s život omezujícím onemocněním obdržel ideální hospicovou a paliativní péči, aby si nikdo nemusel přát uspíšit svou vlastní smrt. Naneštěstí realita je taková, že navzdory našim nejlepším snahám někteří s nevyléčitelnou nemocí nadále trpí. To přivádí stále více pacientů napříč USA ke zvažování VSED pro únik před nesnesitelným utrpením. VSED = dobrovolné ukončení příjmu potravy a tekutin. Mezi klady patří umírání doma, což je většinou preferovaný způsob. Nemusíte strávit své poslední pomíjivé hodiny vyjednáváním s lékaři a právníky. Žádná čekací doba. Například v Oregonu mají Zákon o důstojné smrti, který vyžaduje 15denní vyčkávací období před asistovanou sebevraždou. Naopak když si zvolíte přestat jíst a pít, budete mít větší kontrolu. Už jen vědomí, že je to možnost, může poskytnout určitou útěchu. Lidé, kteří se dozví o VSED, mohou mít dobrý pocit z vědomí, že si tuto možnost mohou zvolit bez povolení kohokoliv. A protože je legální, můžeme o ní otevřeně diskutovat. Pouhé vědomí, že existuje „cesta ven“, může poskytnout úlevu od pocitů zoufalosti a uvěznění. A pocit kontroly nad životem může být sám o sobě terapeutický. Také může pomoci zabránit lidem v plánování násilnějšího odchodu. A pacienti se nemusí cítit pod tlakem ukončit svůj život předčasně, dokud na to mají sílu. Lékařem asistovaná sebevražda umožněná zákony pro důstojný odchod vyžaduje, aby si pacient podal smrtící koktejl sám. Pokud máte ALS a obáváte se ztráty funkčnosti svalů, můžete se cítit nuceni ukončit život, ještě než jste připraveni, abyste to stále sami zvládli. Prvním pacientem Dr. Kevorkiana byla žena s Alzheimerovou chorobou, která chtěla ukončit svůj život dřív, než bude pozdě, čímž potenciálně ochudila sebe i svou rodinu o roky, které si mohla s nimi stále ještě užít. Zatímco asistovaná sebevražda je jediný okamžitý a neodvolatelný akt, smrt na VSED se dostaví za několik dní, což pacientovi umožňuje si to rozmyslet nebo se naposledy rozloučit. Ale jaké to je doopravdy? Koluje řada příběhů popisujících smrt na VSED jako mírumilovnou, bezbolestnou a důstojnou. Naštěstí máme více důkazů než jen příběhy. Provedeno bylo několik nezávislých studií, pojďme se tedy podívat na data. Průměrná doba do úmrtí po ukončení příjmu potravy a tekutin byla sedm dní. 8 % lidí však vydrželo přes dva týdny. A jaké to bylo? Když se zeptáte stovky hospicových sester, aby vám na škále od 0 (velmi špatná smrt) do 9 (velmi dobrá smrt) vyčíslily kvalitu těchto úmrtí, tak to průměrně vycházelo na číslo osm. Výzkumníci dospěli k závěru, že lidé obvykle umírají „dobrou“ smrtí do dvou týdnů od ukončení konzumace jídla a pití. Sestry hodnotily ty poslední dny jako mírumilovné s nízkou mírou bolesti a utrpení. Dokonce jim bylo líp, než lidem volícím asistovanou sebevraždu. Toto bylo v Oregonu, takže si pacienti mohli vybrat. Ale skoro dvojnásobek pacientů si vybralo vzít život do svých vlastních rukou a dobrovolně přestali jíst a pít. Zajímavé je, že jejich bližní souhlasili s dobrovolným odmítáním jídla a pití, přišlo jim to jako menší „emociální zátěž“ pro rodinu, takové opouštění světa, místo aktivního aktu ukončení života. Studie z Nizozemska zpovídající důvěrníky jako přátele a rodinu, již odchodu byli svědky, zjistila, že většina z nich to považovala za „důstojnou smrt“. Lékaři z hospiců převážně souhlasili, téměř 90 % dotazovaných hlásilo, že jejich VSED pacienti prožili mírumilovnou a příjemnou smrt. Stav konečné dehydratace může mít dokonce analgetické účinky, tedy ulevovat od bolesti. Patrně v důsledku uvolňování endorfinů, které fungují jako přirozené blokátory bolesti. Tento posudek proto dospěl k závěru, že VSED může splnit všech 12 zásad „dobré smrti“: zachování kontroly, důstojnost…. Jedním z nejslavnějších případů byl popis odchodu matky Dr. Davida Eddyho na VSED: „Má matka byla v radostné náladě. Další den měla mít 85. narozeniny, které oslavila se vším všudy, i s balónky. Usmívala se od ucha k uchu. Dokázala to. Našla cestu. Vychutnala si svůj poslední kousek čokolády a pak přestala jíst a pít. Poslední čtyři dny má matka vítala své návštěvníky úsměvem, který jsem u ní měsíce neviděl. Energicky vzpomínala na dobré časy, které prožila, a věci, na které byla hrdá. Obzvláště doufala, že vám povím o její sólo cestě napříč Afrikou v 70 letech, a jak přežila převrácení raftu ve Wyomingu na řece Snake river v 82 letech. Našla také útěchu v sebepřijetí po popsání věcí, na které pyšná nebyla. Mezi návštěvami spala, ale vždy se rychle probudila po doteku, aby se mohla podělit o více svých vzpomínek a říct pár věcí, co nám ještě chtěla sdělit. Pátý den bylo těžší ji probudit. Když jsme ji brávali za ruku, otevírala oči a usmívala se, ale teď byla moc unavená a slabá na to, aby hodně povídala. Šestý den se nám ji už nepodařilo probudit. Její tvář byla uvolněná a měla přirozený úsměv. Dýchala nepravidelně, ale klidně. Drželi jsme ji za ruce další dvě hodiny, dokud nezemřela.“ „Bez shromažďování léků, bez riskování trestného činu, bez přetažení hlavy igelitem, bez choulení se v dodávce se strojem na produkci oxidu uhelnatého. Nalezla cestu, jak dovést svůj život do konce s půvabem.“ „Napiš o tom, Davide. Řekni ostatním, jak dobře metoda fungovala u mě. Chtěla bych, aby to byl můj dar. Ať už jsou nevyléčitelně nemocní, v bezútěšných bolestech, nebo, jako já, jen vědí, že pro ně nadešel správný čas, více lidí by zkrátka mohlo těžit z vědomí, že je tady cesta. A možná jim více lékařů pomůže tu cestu najít.“

© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org