VSED: Nevýhody půstu pro ukončení života

Jaký je nejzdravější jídelníček?

Zjistěte, co říkají poslední vědecké poznatky o vašich oblíbených potravinách, tak abyste mohli volit pro sebe i své blízké to nejlepší.

VSED: Nevýhody půstu pro ukončení života

Jaké jsou výhody a nevýhody dobrovolného zastavení příjmu potravy a tekutin za účelem ukončení života?

19. 2. 2024

Sdílet toto video

Paliativní péče, opatření pro pohodu u vážných pokročilých onemocnění, má své limity. Vždycky najdeme pár těžkých případů neakceptovatelné kvality života navzdory našemu nejlepšímu úsilí. Když nelze od utrpení řádně ulevit, může možnost VSED jako prostředku ke zkrácení života představovat vítanou strategii. VSED znamená dobrovolné ukončení příjmu potravy a tekutin, což bylo až nedávno jen zřídka diskutováno jako vhodná volba. Proč tomu tak je? Historicky mělo z dobrých důvodů špatnou reputaci. V nacistickém Německu byli pacienti na psychiatrii vyhladověni k smrti. Běžně by podávání zeleniny pacientům bylo vnímáno pozitivně, ale když dostávali tak málo kalorií, tak pacienti během měsíců zemřeli hladem. Domnívám se, že pochopitelná, ale unáhlená reakce mnoha lékařů, kteří nebyli svědky úmrtí na VSED, může být pocit strachu, že taková smrt může být přehnaně bolestivá, dlouhá a „nehumánní“. Jak jsem však ukázal minule, tyto obavy nejsou podloženy klinickou realitou. Zdá se, že VSED poskytuje většině pacientů mírumilovnou a klidnou smrt, která je obecně dobře tolerována a dochází k ní do dvou týdnů od započetí úplného půstu. Dva týdny je však stále dlouhá doba. Zastánci lékařem asistované sebevraždy, při které například doktor předepíše smrtící dávku léků na spaní, říkají, že jde o humánnější metodu. Zde příklad chudáka pacienta v nesnesitelných útrapách, který žádal svého doktora o pomoc s ukončením života, ale lékař řekl smůla, můžete si zkusit třeba umřít hladem. Pokud se nacházíte v jednom ze 42 amerických států, kde je asistovaná sebevražda nelegální, tak co jiného má lékař dělat? Díky 14. dodatku Ústavy mají pacienti na celém území právo odmítnout lékařskou péči. Kritikové namítají, že jídlo je něco jiného, protože je nezbytné. Dobře, ale když lidé mohou odmítnout nasazení dýchací masky pro záchranu života, možná by měli mít i možnost odmítnout jídlo a pití, vždyť dýchání je rozhodně větší nezbytnost. Zastánci VSED poukazují na fakt, že lékaři nesmějí být zapojeni do rozhodnutí, a že je to správně. Klinická podpora a management však mohou být kritické pro poskytnutí utišujících kroků, například pro tlumení pocitů velké žízně, která se projevuje zejména jako sucho v ústech. Známe pocit žízně, jakou máme, když stále jíme, ale když přerušíme příjem potravy i tekutin zároveň, tak se dehydratace projevuje zejména jako sucho v ústech. A mozek můžeme oklamat, protože v ústech jsou receptory vlhkosti, které mozku řeknou, že žízeň je zažehnána ještě před polknutím. Můžete tedy vlhkou houbou zvlhčovat rty, vytírat ústa a použít celou řadu volně dostupných výplachů a umělých slin. Musíte však opatrně s doušky vody nebo strouhaným ledem. Kloktání a vyplivování může posloužit lépe, protože i malé pravidelné doušky tekutin mohou prodlužovat proces prakticky do nekonečna. A i bez nadbytku tuku lidé nosí asi 150 000 kalorií v podobě uložené energie. Proto někteří lidé vydrží o hladu až několik měsíců. Překvapila mě však výdrž dvou týdnů bez vody. Myslel jsem, že na žízeň se umírá během pár dní. To však platí, jen když nadále konzumujete jídlo. Při pálení tuku tvoříte vlastní vodu uvnitř těla, asi šálek denně. Proto když přestanete pít i jíst, může to trvat i týden nebo dva. A ještě déle, pokud usrkáváte vodu. Proces dehydratace má určité lékařské vedlejší přínosy. Nemusíte si dělat tolik starostí s inkontinencí, katetry nebo nočníky. Dále máte méně nevolností a zvracení, jelikož trávicí sekrety jsou redukovány. Máte i méně dýchacích sekretů – méně kašlete, méně se dusíte, nemáte pocit, že se topíte, neotékáte tolik, to může být problém v konečném stádiu rakoviny. Tím se vám může ulevit od bolesti odstraněním tlaku z nervů. Mentální uvědomění může klesnout, což může poskytnout úlevu trpícím pacientům, ale také může představovat závažné etické dilema. Na začátku, kdy jsou pacienti kognitivně nedotčeni a umí se rozhodovat, si to stále mohou kdykoliv rozmyslet. Složitější situace nastává později, když jsou pacienti v deliriu a zapomínají, že se tak sami vlastně rozhodli a začnou žádat o přinesení tekutin. Na jednu stranu by působilo neeticky neposkytnout pití zmatenému žíznivému pacientovi, který o něj prosí. Na druhou stranu mohou být pacienti rozčilení, když se napijí, delirium ustoupí a oni zjistí, že jejich plán nezafungoval. A přesně to se stává. Cítí se zrazeni pečovateli, protože jim dali jasné instrukce nepodávat jídlo ani nic k pití. Chápu, ale jak můžeme odepřít zmatenému bližnímu základní výživu, když o ni prosí? A jestli vám toto přijde těžké, odmítnutí upřímného požadavku učiněného před pár dny, tak si představte, že ten požadavek učinil před několika lety. Je to už v názvu, dobrovolné ukončení příjmu potravy a tekutin, takže jak to aplikovat na případy pacientů s demencí? Na obzoru není žádná účinná léčba Alzheimerovy choroby a dalších progresivních typů demencí. Mnoho lidí dojde do posledního stádia závažné demence typické naprostou závislostí na jiných ve všech aktivitách denního života. Dvojitá inkontinence, nemožnost mluvit nebo chodit, rozpoznávat rodinu. A tento stav může přetrvávat mnoho měsíců až let. Je to jeden z důvodů, proč se lidé obvykle více obávají rozvoje demence než rakoviny. Pak už jste v pasti. Možná si přejete skončit svůj život více, než takhle pokračovat. Jenže až ten čas nadejde, už nemůžete, kvůli svému stavu! Proto někdy lidé s diagnózou časné demence páchají sebevraždu ještě v době, kdy jsou toho schopni. Tím však přicházejí o roky života, které by si mohli jinak ještě užít. Proto by bylo užitečné mít dostupnou strategii, která by s jistotou zabránila žití s vážnou demencí u lidí, kteří to vidí takhle. Demence nesmí být past. Můžeme, dokud nám to stále dobře myslí, napsat s předstihem pokyny k zastavení veškeré výživy pro případ, že se v takovém stavu ocitneme. Naneštěstí většina lidí takové pokyny nesepíše, v mnoha případech o svých přáních na konci života neřeknou ani svému partnerovi. A i když to sepíšou, nemusí být přání vyslyšena. Proto organizace jako End of Life Choices New York vytvořily vzor specifických předem sepisovaných pokynů k adresování problematiky ručního dokrmování pacientů v konečném stadiu demence. Dobře to však promyslete. Existence, jaká se vám nyní zdá ponižující a nepřijatelná, stále může mít hodnotu pro osobu, jakou budete potom. Měli by tedy respektovat vaše dávná, nebo současná přání? Odepření jídla a vody nekompetentnímu pacientovi stěžujícímu si na žízeň a hlad může být samo o sobě bráno jako urážka základní důstojnosti.

© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org