Immanuel Kant, filozof z 18. století, popisoval chemii své doby jako vědu. Ale ne jako skutečnou vědu, jelikož nebyla zakotvena v matematice, tedy alespoň ne do doby o sto let později. Totéž lze říci o biologii, vědě studující vše živé. V matematice, fyzice, kvantové fyzice a podobně jsou konstanty: fyzikální veličiny jsou jak univerzální, tak neměnné. Biologie však byla považována za velmi složitou. Příliš chaotickou na to, aby se řídila jednoduchými přírodními zákony. Ale v roce 1999 teoretik zabývající se fyzikou částic z Los Alamos spolupracoval se dvěma biology ve snaze popsat měřící zákony, které se dají aplikovat všeobecně. Vyplývají z tohoto typu teorií nějaké klinické závěry? Bylo publikováno zajímavé pozorování. Počet tepů za celou dobu života je obdivuhodně podobný, ať už jste křeček nebo velryba. I když se myši dožívají méně než dvou let, jejich srdce bije 500 až 600krát za minutu, což je až deset tepů za sekundu. Srdce želvy galapážské bije 100krát pomaleji, ale tato želva žije asi 100krát déle. Všimněme si pozoruhodné konzistence v počtu úderů srdcí u zvířat. Byla proto položena provokativní otázka: „Může být lidský život prodloužen zpomalením činnosti srdce?“ Jinými slovy, pokud je člověk předurčen k tomu, aby měl během života asi tři miliardy úderů srdce, mohlo by pak snížení průměrné srdeční frekvence prodloužit život? To není jen nějaká akademická otázka. Kdyby to takto fungovalo, pak by se dalo odhadovat, že snížení srdeční frekvence z průměrných sedmdesáti tepů za minutu, byť u mnohých sportovců to je spíše 60 tepů za minutu, teoreticky může prodloužit život o více než deset let. Zdá se to být trochu zvláštní, ale tato vědecká metoda funguje následovně: Začnete pozorováním, jako například těchto dat o tlukotu srdce, pak provedete kvalifikovaný odhad či stanovíte hypotézu, kterou poté můžete otestovat. Jakým způsobem by bylo možné demonstrovat život prodlužující efekt zpomalení srdce u lidí? Možná by prvním pokusem v tomto směru bylo zjistit, zda lidé s nižší tepovou frekvencí žijí déle; za současného naříkání nad tím, že neexistuje lék, který by zpomaloval tlukot srdce a mohl být lidem podáván. Léčiva jako betablokátory snižují tepovou frekvenci, ale snižují také krevní tlak, proto tyto látky nebyly ideální pro testování položené otázky. Ale můžeme alespoň otestovat první část otázky, a to, zda lidé s pomaleji tlukoucím srdcem žijí déle. Z doposud shromážděných důkazů víme, že vysoká klidová tepová frekvence, tedy to, jak rychle naše srdce bije, když v klidu sedíme, je spojena se zvýšenou mortalitou ve zdravé populaci, stejně jako i u lidí s onemocněním. Vyšší srdeční frekvence může vést k dřívější smrti. Vyšší klidová srdeční frekvence je spojena s kratší očekávanou délkou života. Jedná se o silný nezávislý rizikový faktor vzniku onemocnění srdce a srdečního selhání. Můžeme vidět, že lidé s vyšší srdeční frekvencí byli ve dvojnásobně vyšším riziku vzniku selhání srdce v průběhu patnácti let. Týkalo se to lidí ve středním věku, starších lidí, mužů i žen. Zásadní je to, že spojitost mezi tím, jak rychle bije vaše srdce a jak rychle uběhne váš život, je nezávislá na fyzické aktivitě. Zprvu jsem si říkal: „Jak jinak!“ Samozřejmě, nízká klidová tepová frekvence je spojena s delší dobou přežití. Kdo má však opravdu pomalý tep? Sportovci. Jak vidíte, čím více jsme fyzicky fit, tím nižší je náš klidový puls. Ale ne, zjistilo se, že nezávisle na úrovni fyzické aktivity jsou na tom lidé s vysokou tepovou frekvencí hůře než ti, kteří ji mají nižší. Zdá se tedy, že vysoká tepová frekvence není jen ukazatel rizika, ale rizikový faktor. Nezáleží na tom, jak jsme fit nebo jak často cvičíme. Proč? Jestliže naše srdce tepe 24 hodin denně, i když zrovna spíme, toto pulzní napětí může přerušit některá elastická vlákna v arteriální stěně, což způsobuje tuhnutí tepen. Naše tepny nemají dost času na to, aby si mezi jednotlivými údery srdce odpočinuly. Čím rychlejší naše srdce je, tím tužší jsou naše tepny. Je zde velké množství teorií o tom, jak zvýšená klidová tepová frekvence zkracuje náš čas zde na Zemi. Tento vztah je nyní již dobře znám. Není to jen patologický příznak, není to jen příznak zánětu. Důvod, proč je důležité odlišovat rizikový faktor od rizikového příznaku, je ten, že pokud ovlivníte rizikový faktor, ovlivňujete riziko, ale pokud je to jen příznak, tak by bylo jedno, zda jsme snížili svůj počet tepů. Máme dokonce důkazy z klinických testů léčiv. Nyní, když máme léky, které mají vliv jen na srdeční frekvenci, snížení naší tepové frekvence snižuje naši úmrtnost. Potvrdily to výsledky z minimálně tuctu klinických testů. V podstatě nechceme, aby naše srdce bilo více než jedenkrát za vteřinu, když jsme v klidu. Můžete si změřit tep právě teď! Pro maximální délku života je vaším cílem jeden úder za sekundu. Ale nebojte se, pokud vaše srdce bije příliš rychle; tepová frekvence je modifikovatelný rizikový faktor. Máme sice k dispozici léky, ale je zde také životní styl, který může snížit náš klidový puls. A na to se podíváme příště.
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Images thanks to odolphie, Public Domain, and HerPhotographer via Flickr and MG via Wikimedia Commons.

arytmie / délka života / dlouhověkost / kardiovaskulární onemocnění / kardiovaskulární zdraví / pohyb / sportovci / srdeční onemocnění / srdeční selhání / srdeční tep / stárnutí / úmrtnost / zánět / zdravé srdce