Existují tři obecné metody, jak zmírnit dopady špatného výběru: informování lidí (například etiketami), pobízení lidí (například finančními pobídkami) a přímý zásah vedoucí ke snížení škodlivosti dané činnosti. Co podle vás zabránilo většímu počtu obětí autonehod? Povinné absolvování autoškoly, značení bezpečnosti aut při havárii nebo odstranění lidského prvku a zajištění, že jsou do všech aut instalovány airbagy? Máme kampaně sloužící ke vzdělávání veřejnosti o výživě v podobě reklam s balíčky cukru ve veřejné dopravě. Ty informují, kolik cukru je v limonádách. Dále máme billboardy se sloganem „Párek v rohlíku = rakovina zadnice“, které informují o souvislosti mezi zpracovaným masem a kolorektální rakovinou. Existuje však způsob, jak výrobky učinit výživově bezpečnějšími?  Zákaz trans tuků poskytuje užitečnou lekci. Roku 1993 studie Harvard Nurses Study zjistila, že vysoký příjem tzv. trans tuků může zvýšit riziko srdečního onemocnění o 50 %. Tak začal příběh trans tuků v Dánsku, skončil na stejném místě o dekádu později zákazem přidaných trans tuků v roce 2003. Trvalo však dalších deset let, než USA vůbec začaly zvažovat jejich zákaz. Mezitím však trans tuky zabíjely odhadem desítky tisíc Američanů ročně. Výsledkem bylo stejně ztracených let zdravého života jako u meningitidy, rakoviny děložního čípku a roztroušené sklerózy. Jestliže tolik lidí trpělo a umíralo, proč USA trvalo tak dlouho, než vůbec navrhly něco s tím dělat?  Pro vhled do celonárodní problematiky se můžeme podívat na lokální souboj o zákaz trans tuků v New Yorku. Opozice z řad potravinářského průmyslu udeřila s ostrou kritikou. Stěžovali si na zasahování vlády a říkali, že město asi potřebuje vodit za ručičku. Jelikož se trans tuky mohou přirozeně vyskytovat v mase a mléku, chovatelský průmysl se odvolával na argument „všeho s mírou“ od Institute of Shortening and Edible Oils. Kritikové podobné návrhy označovali za vzestup potravinového fašismu. Byl to však gastronomický a potravinářský průmysl, kdo omezoval volbu spotřebitelů tím, že tak široce zaplavoval trh nebezpečnými tuky.  Dalším argumentem bylo, že když potravinoví fanatici dosáhnou svého a dojde k zákazu trans tuků, co asi přijde na řadu příště? Dotčené průmysly se rády semknou a uchýlí se k argumentům s šikmou plochou, aby odvedli pozornost od velmi reálné skutečnosti, že umírají lidé. Jen si představte, co kdyby nás vláda nutila jíst brokolici? Došla na to řeč dokonce během soudního sporu u Nejvyššího soudu týkajícího se Obamacare. Hlavní soudce Roberts přednesl obavu, že by s takovou Kongres mohl začít lidem přikazovat nakupování zeleniny. Jde o obavu, jíž soudkyně Ginsburgová přezdívala „děsivá brokolice“. Technicky vzato by si kongres mohl vynutit, aby americká veřejnost jedla více rostlinně, napsala soudkyně Ginsburgová, nicméně nikdo nemůže předložit hypotetickou a nerealistickou existenci vegetariánského státu jako věrohodný argument. Jak se vyjádřil jeden odborník na práva, „soudci a právníci žijí na šikmé ploše analogií, nemají po ní sjíždět na dno“.  Město New York nakonec vyhrálo svůj souboj s trans tuky a zachovalo si svou přední pozici v péči o veřejné zdraví. New York například zakázal olovnaté barvy 18 let před schválením zákazu na federální úrovni. A to jsme o jejich škodlivosti věděli desítky let. Když porovnáte výskyt mrtvic a srdečních infarktů před a po zákazu trans tuků v různých okresech státu New York, výzkumníci odhadují, že se zákazem úspěšně snížila míra kardiovaskulární úmrtnosti asi o 5 %. New York tak posloužil jako vzor pro celonárodní zákaz o léta později. Jak se povedlo komunitě veřejného zdraví zvítězit, když předchozí pokusy o regulaci potravinářského průmyslu selhaly? Kdybyste se mě zeptali, jaké šance na úspěch má celonárodní zákaz trans tuků, řekl bych vám, že prakticky nulové.  V Dánsku, dle vyjádření předního dánského kardiologa, „jsme místo varování spotřebitelů před trans tuky a vysvětlováním, o co vlastně jde, jednoduše trans tuky z výrobků odstranili“. Ale my jsme Američané! Tady se říká něco jiného: „Do jídla lze přidat jed, pokud ho správně označíte.“ Argument zní, že když lidé znají rizika, měli by mít možnost jíst, co chtějí. Argument ale vychází z toho, že lidé znají všechna fakta, což není vždy pravda, jelikož potravinářský průmysl je proslulý systémovou neupřímností, jak to nazval jeden profesor zdravotní etiky. Vzhledem k jejich zálibě v klamání a manipulaci byl zásah vlády shledán nezbytným. Jak však došli až ke schválení?  Nejprve prošlo povinné značení. Výrobci museli začít udávat obsah trans tuků ve výrobcích v rámci výživových hodnot. Zdánlivě to mělo ovlivnit spotřebitele, ale ještě větší účinek to mělo na samotné výrobce. Když museli s pravdou ven, společnosti raději v rychlosti změnili recepturu svých výrobků, aby získali konkurenční výhodu „0 g trans tuků“.  Do několika let od zavedení povinného uvádění obsahu trans tuků již bylo na trh uvedeno přes 5 000 výrobků chlubících se na etiketách, že jsou zcela bez trans tuků. KFC se z původní situace, kdy měli jedny z nejvyšších hladin trans tuků, přesunulo k vysílání reklamní kampaně, ve které máma říká před dětmi tátovi, že KFC nyní obsahuje 0 gramů trans tuků, táta zakřičí „Juhů, to je super, zlato!“ a začne neřízeně hodovat na celém kbelíku smaženého kuřete z KFC. V tom je to tajemství schválení zákona o zákazu trans tuků. Jakmile největší hráči na poli potravinářského průmyslu změnili receptury svých výrobků a chlubili se tím, už nebylo v sázce tolik peněz, politický tlak na blokování zákazu už nebyl dost silný a trans tuky mohly jít ze hry. 

© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Motion graphics by Avo Media.

fast food / Harvardská zdravotní studie sester / kardiovaskulární onemocnění / mrtvice / nezdravé jídlo / rafinované potraviny / rakovina / roztroušená skleróza / srdeční onemocnění / trans-tuky / zdravé srdce