Kritici mamografického screeningu rakoviny prsu tvrdí, že v populačním měřítku se nikdy neprokázalo, že by mamografie ženám v průměru prodlužovala život. Podívejte se však na jasný pokles úmrtnosti na rakovinu prsu ve Velké Británii po zavedení rutinního mamografického screeningu. Totéž se odehrálo v Dánsku: ihned po zavedení screeningu můžeme pozorovat výrazný pokles úmrtnosti na rakovinu prsu. Zdá se však, že ve Švýcarsku tomu tak nebylo, úmrtnost na rakovinu prsu zde klesala již roky před zavedením rutinní mamografie. Dobře, pojďme se tedy ještě jednou podívat na britský graf. Je lákavé se domnívat, že za poklesem úmrtnosti stojí mamografický screening, je nicméně trochu podezřelé, že k tomuto poklesu došlo okamžitě. Asi byste očekávali, že potrvá několik let, než se pokles úmrtnosti projeví. A pokud si tabulku rozdělíte podle věkových skupin, celé se to rozpadne jako domeček z karet. Ten graf vypadá takto. A toto je jediná věková skupina, u které v té době začal screening. Takže vidíme, že k poklesu mortality došlo i v jiných věkových skupinách, u kterých mamografie nebyla prováděna. To samé platí u dat z Dánska. Tato linie se týká oblastí, kde screening byl prováděn; tato linie se týká oblastí, kde nebyl. Vidíte stejný pokles úmrtnosti na rakovinu prsu; se screeningem i bez něj. Co se tedy děje? Zde jsou americké údaje. Vypadá to stejně jako graf z Velké Británie, kde vidíme krásný pokles úmrtnosti na rakovinu prsu v době, kdy bylo kolem roku 1990 zavedeno masové provádění mamografie. Ale podívejte se pozorně: vidíme stejný pokles – a ve skutečnosti ještě větší, u žen, kde byla menší míra prováděného screeningu, a ještě větší pokles úmrtnosti na rakovinu prsu u žen, kde mamografie nebyly vůbec prováděny. „Jinými slovy, došlo k většímu relativnímu snížení mortality (na rakovinu prsu) u žen, které nebyly vystaveny screeningové mamografii. „ Co se tedy stalo? Snížení úmrtnosti je pravděpodobně „z velké části výsledkem lepší léčby, nikoliv screeningu.“ Úmrtnost na rakovinu prsu začala klesat po celém světě přibližně ve stejnou dobu, bez ohledu na to, kdy se začalo provádět mamografické vyšetření. Ve skutečnosti „neexistuje žádný vztah mezi začátkem screeningu a snížením úmrtnosti na rakovinu prsu.“ Pokles „lze pravděpodobně vysvětlit zavedením tamoxifenu (léku blokujícího estrogen).“ Zřetelně je to vidět u amerických dat, přičemž počet úmrtí na rakovinu prsu ve Spojených státech poklesl po schválení tamoxifenu FDA v roce 1990. To samozřejmě neznamená, že screening rakoviny prsu nehraje nějakou roli, a je pravdou, že zaslepené kontrolované studie prokázaly, že rutinní mamografie může snížit úmrtnost na rakovinu prsu o 20 %. Těchto 20 % představuje pokles z přibližně 5 žen z tisíce, které během té doby zemřely na rakovinu prsu bez screeningu, na zhruba 4 z tisíce žen, které zemřely a u kterých screening proběhl. Když toto dáte do grafu, tak už to ale nevypadá tak působivě. Červená čára představuje riziko úmrtí u žen, které byly zvány na rutinní screening, a zelená čára představuje riziko úmrtí žen, které screeningem neprošly. Tyto linie jsou prakticky přímo na sobě, a to navíc za předpokladu, že mamografie nezvyšují počet úmrtí z jiných důvodů. Pokud vezmeme v úvahu úmrtí na rakovinu srdce a plic způsobená radiační léčbou u žen, které byly díky mamografii chybně diagnostikovány a zbytečně léčeny na rakovinu – potom se nezdá, že by mamografie měla nějaký přínos pro snížení celkové úmrtnosti. Proč není mamografie efektivnější? Zdálo by se to tak jednoduché: zachytit nemoc dříve, že? Ukázalo se, že v době, kdy je nádor prsu zachycen mamografií, už mohl růst po celá desetiletí. „Je tedy zavádějící uvádět, že mamografie umožňuje ‘včasné’ odhalení nádoru.“ Ve skutečnosti bývá odhalen velmi pozdě. Bez mamografie bývá karcinom prsu odhalován v průměru po 22,8 letech, při provádění mamografie pak nádor prsu roste a šíří se průměrně po dobu 21,4 let. Není divu, že mamografie při prevenci úmrtí na rakovinu prsu nepomáhá více, mohl-li se nádor před odstraněním šířit tak dlouho. Existují dokonce obavy, že trauma po chirurgickém zákroku může zrychlit růst jakéhokoli pozůstatku zhoubného nádoru, což by mohlo pomoci vysvětlit, proč přínos screeningu není větší. Bez ohledu na to ještě stále 9 z 10 žen tápe v temnotě a nadhodnocuje snížení mortality díky mamografickému screeningu řádově na desetinásobek nebo i více. Zhruba obdobné procento mužů pak vykazuje sklon chovat se podobně ohledně screeningu rakoviny prostaty; tedy mají tendenci obrovsky nadhodnocovat přínos – anebo jednoduše nejsou informováni. Pouze 1,5 % dotazovaných žen se blížilo realitě. Je ironií, že ty ženy, které udávaly, že často navštěvují lékaře a čtou zdravotní letáky, skórovaly ještě hůře, tedy nadhodnocovaly přínos mamografie ještě více. To nás přivádí k otázce, kterou si před několika desetiletími položila ředitelka jednoho mamografického projektu, když ležela na smrtelné posteli, než sama podlehla rakovině prsu. Již tenkrát si uvědomila, že rutinní mamografické vyšetření možná ve skutečnosti ženské životy nezachraňuje a položila si otázku: „Je možné, že předtím, než vymyjeme mozky veřejnosti, vymýváme mozky i sami sobě, když si myslíme, že nějak významně ovlivňujeme výskyt této vážné nemoci?“
© Fakta o zdraví / NutritionFacts.org

Image credit: Cam Miller via flickr. Image has been modified. Motion graphics by Avocado Video

chirurgický zákrok / délka života / dlouhověkost / Evropa / FDA / mamogramy / přežití karcinomu prsu / rakovina / rakovina prsu / tamoxifen / úmrtnost / zdravá žena